Lenka Chromá
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3024x
Seznam rubrik
Lenka Chromá
Chata
Původně to měl být perfektní víkend strávený na chatě ve společnosti několika přátel. Plný dobré nálady, skvělého jídla i pití. Chata však téměř zela prázdnotou. Ti zbyvší dva v žádném případě neměli chuť se dobře bavit. Přemýšleli, co je to napadlo, odjet sem sami.
Lenka Chromá
Tajemství jednoho léta
Každý máme tajemství. Ukrýváme ho před světem a dost možná i před těmi nejbližšími. Ale občas nás ovládne bolavá touha a snad i potřeba vykřičet jej do světa. Tak jako... říkejme jí třeba Elena. Příběh, který se dost možná stal před rovnými dvaceti lety...
Lenka Chromá
Bezcenná
„Já jsem tak přízemní,“ zalykala se zoufale slzami Jiřina. „Stydím se za to, ale já ti všechno strašně závidím. Zoufale závidím. Když vidím, jak se k tobě Richard stále po těch letech chová, jak tě oslovuje. Úplně se tím užírám. Co bych za to dala.“
Lenka Chromá
Lázně
„A teď otázka za milion. Nejlepší sex tvého života! A pěkně s detaily. Kdy, kde, s kým a jak,“ vykřikoval jako na tureckém tržišti již lehce ovíněný mladík. Dámská část společnosti se zachichotala. Mladík otočil herním terčem. Odpovídat budou... všichni!
Lenka Chromá
Manželství s ručením omezeným
„Čekala jsem celou noc, že zavoláš,“ tvářila se mladá žena uraženě. „Usnul jsem, nezlob se,“ snažil se muž o vysvětlení. „Dodělával jsem u manželky ta světla. Dostal jsem pak večeři a usnul u televize. Tak jsem tam rovnou přespal.“ „Ty jsi jako spal u ní?“ zalapala po dechu žena.
Lenka Chromá
Cesta do minulosti
„Mamko, to by byla senzace, moct cestovat časem, viď?“ nadchla se má dcera Jana. Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co jí mám odpovědět. Ještě před pár lety bych s ní stejně nadšeně souhlasila. Ale dnes, po tom co jsem zažila, si už tak jistá nejsem.
Lenka Chromá
Pohřešovaný
„Velmi neútulný pokoj,“ pomyslel si kapitán Strnad. Výhled z okna nabízel pohled na hrubou omítku protějšího domu a vysoký plevel rostoucí v mezeře mezi oběma pozemky. Pokoj byl malý, tmavý, velmi skromně zařízený. Spíš než pánský pokoj připomínal vězeňskou kobku.
Lenka Chromá
Nový začátek
„Holka, ty úplně záříš,“ komentovala proměnu své přítelkyně Karin. „Lucie, přiznej se, ty někoho máš!“ „Mám. Novou práci,“ uculovala se Lucie. „Práci? Já myslela chlapa,“ protáhla obličej Karin. „A kde děláš?“ „Pracuju v erotice.“
Lenka Chromá
Milenec
„Co se stalo?“ zeptal se ve dveřích uplakané Ely její manžel. Stála v předsíni, ještě pořád v zimním kabátu a hlasitě vzlykala. Svého manžela se příšerně lekla: „Ty jsi už doma?“ S tím nepočítala. Chtěla se v klidu vyplakat. Potřebovala být sama.
Lenka Chromá
Malá, docela malinká lež
„Okamžitě si zabal svoje věci a vypadni!“ Ještě držela v ruce nákupní tašku a v ní Robertův oblíbený květák, který mu chtěla obalit k večeři. Jen stála a přidržovala se kliky dveří. Robert měl v očích neskutečnou nenávist a pohrdání.
Lenka Chromá
Bezdomovec
Bloumal po nádraží a oslovoval kolemjdoucí, zda by mu nedali nějaké drobné. Byl špinavý, zarostlý, a jeho oblečení vypadalo, že se na něm brzy rozpadne. Už od pohledu nevoněl. Z torza rukavic mu vykukovaly prsty se špínou za olámanými nehty.
Lenka Chromá
Přenos
„Asi bude lepší, když mě objednáte raději k nějaké vaší kolegyni. Nemyslete si, vím, že může hrozit přenos,“ sdělila mu. „Z čí strany?“ otázal se doktor. „Z mé, pochopitelně, pokud byste ke mně pocítil náklonnost vy, jednalo by se spíš o stockholmský syndrom,“ vysvětlila mu ochotně.
Lenka Chromá
Variace na sousedské téma
„Ale, návrat ztracené dcery?“ ozvalo se vesele zpoza plotu. „Fuj, to jsem se lekla,“ zazněla odpověď. „Co tam děláte?“ dodala mladá žena poděšeně, když konečně zaostřila na část mužského těla v montérkách. „Kurník,“ soukal se zpod prken konečně muž.
Lenka Chromá
Rozchod
„Nebuď patetická,“ odtušil posměšně muž. Zalapala po dechu. Nepoznávala jej. Kde je ten citlivý a laskavý muž z posledních měsíců? Zaskočil ji tou proměnou stejně, jako ta nesnesitelná žárlivost, kterou se posledních pár týdnů trýznila. Má jinou, už je to jisté.
Lenka Chromá
Nechtěná
„Buď na mě hodná,“ šeptal a snažil se jí políbit. „Já budu na tebe taky,“ drtil svým tělem její. Odmítala jeho polibky, uhýbala jim, ale když se pokusil se jí zmocnit, nebránila se. „Buď na mě hodná, buď,“ opakoval, když si ji bral.
Lenka Chromá
Žena nejlepšího kamaráda
Nepožádáš ženy bližního svého, zablikalo Michalovi v hlavě. Nevítanou myšlenku ihned zapudil. Jeho svědomí okamžitě umlčel první dotek růžových rtů Denisovy manželky. Přitáhl si ji k sobě ještě těsněji a všechno ostatní přestalo existovat.
Lenka Chromá
Vánoční příběh
Kdyby Ježíšek nakukoval ráno na Štědrý den dolů z nebe, spatřil by malou holčičku klečící u radiátoru pod oknem. Měla sepnuté ruce a šeptala svou motlitbu: „Ježíšku, prosím tě, přines mi pod stromeček prosím tě panenku s vlasama a nového tatínka. Moc prosím. A klidně i bráchu, aby až se mi budou ve škole zase posmívat, dal všem do držky. Už nic jiného nikdy nebudu chtít. Ještě možná štěňátko, ale raději tatínka.“
Lenka Chromá
Babička – příběh jak vystřižený z Četnických humoresek
Probírám se babiččinými vzpomínkami, které má uloženy v malované dřevěné truhličce. Beru do ruky fotky, na jedné z nich se směje pohledný muž v uniformě. Děda byl fešák, ocením v duchu. Ale to přece není děda! „No, babi?“ pohorším se naoko.
Lenka Chromá
Když žena miluje muže
Už když otáčela klíčkem v zámku, ji překvapila tichá rytmická hudba. Že by byl Arnošt dřív doma? Spěšně vešla do bytu. Dveře do ložnice byly pootevřené, hudba hrála tam. Ve zlé předtuše vpadla dovnitř a ztuhla. Oblečen do krajkového dámského prádla Arnošt tančil před zrcadlem.
Lenka Chromá
Příliš hodný muž
„Ty neznáš Tondu? Tak toho volej vždycky, když se ti něco pokazí na počítači. Sice má na starosti faktury, ale počítačům rozumí taky. Je hodnej. Až moc,“ vyprskla smíchy Zuzana. Marta se zatvářila nechápavě. „Je to takovej bačkora, slušnej a ochotnej,“ dostalo se jí vysvětlení.
| předchozí | 1 2 3 | další |
