Milí bakaláři aneb rodina je základ… chaosu

Pochopit naše rodinné vazby není nic jednoduchého. Téměř každý se v tom napoprvé ztratí, často sloužíme jako zdroj neutuchající zábavy a když někde ve společnosti začnete vyprávět náš příběh, máte zaručenou pozornost i úspěch, ale nikdo vám to neuvěří.

Jak to celé začalo? Rozvodem mých rodičů. Rozvedli se po téměř dvaceti letech. Já už byla tehdy plnoletá.

Moje matka se z rozvodu dostávala dlouze a ne zrovna lehce. Když k nim do kanceláře nastoupil nový kolega, měla už to nejhorší za sebou. Ona i její kolega si od první chvíle velmi rozuměli, ale trvalo, než si troufli přiznat si navzájem své sympatie. Když má matka slavila své narozeniny, bylo jí tehdy 41 let,  odvážil se ji pozvat na večeři a ona se odvážila jeho pozvání přijmout. Od té doby byli pár. Snažili se to tajit, jelikož je dělilo a stále dělí 14 let. Jemu bylo tehdy 27. Když to prasklo, byl z toho pěkný cirkus. Žijeme na malé vesnici, kde si všichni navzájem vidí do talíře. Nebylo to nejlehčí období pro všechny z nás. A to jsme ještě netušili, že nás čeká ještě další stupeň společenské sebevraždy.

Moje matka se zhruba po půl roce za svého přítele provdala. Vdávala se týden před mými jednadvacátými narozeninami. Svého nevlastního „tatínka“ jsem si brzy oblíbila, byl (a vlastně pořád je) to moc hodný a zábavný kluk. Proto mě jejich sňatek velmi těšil.

Svatba se konala pouze ve čtyřech. Moje matka, její partner, já – jako matčina svědkyně a ženichův otec jako jeho svědek v jednom.

Svatba byla moc hezká, užili jsme si perfektní den. Když mě ženichův otec večer doprovázel domů, věděla jsem už tehdy s naprostou jistotou, že jsem potkala svého pana Božského. Když to zkrátím, před Vánoci, po necelé půlroční známosti, se konala druhá svatba. Mně svědčil můj nevlastní otec, moje matka svědčila svému tchánovi, který je pouze o 5 let let starší než ona. Zdatní počtáři si jistě již spočetli, že můj manžel je ode mě starší o 25 let.

A teď dávejte pozor. Po svatbě jsem se stala matčinou tchýní a zároveň macechou svému otčímovi. Můj muž je tchánem mé matky, ale také její zeť, jeho syn je zároveň i jeho tchánem. Moje matka je takto i mou snachou, a zároveň tchyní svému tchánovi.

A protože jsme se všichni měli vážně moc rádi, nejprve se narodil můj nevlastní bratr, čímž jsem se stala nejen sestrou, ale vlastně i babičkou. O pár měsíců později jsem porodila dceru, takže jsem byla matka, tchyně a babička v jednom, moje matka byla mé dceři nejen babičkou, ale taky tetou a můj otčím nejen dědou ale i bratrem. Naše děti jsou takto zároveň nevlastními sourozenci a bratrancem a sestřenicí zároveň.

Ještě se v tom orientujete? Já už moc ne. Mockrát jsme tohoto vztahového pavouka rozplétali, ale nikdy ne až do konce. Tento chaos snad ani rozmotat nejde. Naše děti se tím vždycky bavily a když dostali ve škole nového učitele či učitelku, hned to na ně vybalili. Okamžitě bylo o zábavu postaráno, občas padla i poznámka do žákovské, to když někdo z učitelů nebyl poměrů znalý a chyběl mu smysl pro humor. Oni totiž, aby toho nebylo málo, spolu chodí do jedné třídy a celkem logicky mají stejné příjmení. Takže když jsou třídní schůzky, jsme jako Hujerovi.

Okolí si na nás zvyklo. Jsme taková krásná rarita. Stále nám to klape a naše rodinné vazby, ačkoli jsou strašně pomotané, jsou nadstadartní.

Občas si děláme legraci, co by se stalo, kdybychom se rozvedli a popárovali do kříže. To už by snad nemělo řešení a bylo by to už na Chocholouška.  Nebo by snad někdo dokázal vysvětlit, kdo by komu byl čím?