Žena nejlepšího kamaráda

Nepožádáš ženy bližního svého, zablikalo Michalovi v hlavě. Nevítanou myšlenku ihned zapudil. Jeho svědomí okamžitě umlčel první dotek růžových rtů Denisovy manželky. Přitáhl si ji k sobě ještě těsněji a všechno ostatní přestalo existovat.

   „Už jsem za těch šest let zapomněla, jak to může být krásné,“ vydechla. Hladila stále ještě zadýchaného Michala lehounce po zádech, až mu naskakovala husí kůže. Zachytila jeho udivený pohled. Raději studem zavřela oči.

  „Hned jsem zpátky,“ políbil ji kamsi na nos a za chvíli slyšela z koupelny téct proud vody. Poprvé za šest let ležela klidně a vyčerpaně. Jindy tuto chvíli využívala k tomu, aby se rychle uspokojila. S manželem se nikdy až do konce nedostala. Nikdy ji nedokázal uspokojit, ať dělal, co dělal.

   „Zůstaneš přes noc?“ zeptal se Michal, když si vlezl k ní zpět pod peřinu.

   „Smím?“ raději se ujistila.

   „Byl bych rád,“ přiznal, avšak svědomí se zase začalo ozývat.

   „Nebude z toho nějaký malér, když budeš přes noc pryč?“ zeptal se.

   „Ne. Řekla jsem, že jedu k našim. Původně jsem tam od tebe chtěla doopravdy jet, nenapadlo mě, že to tak skončí,“ usmála se.

   Pohladil ji.

   „Míšo?“ zeptala se opatrně.

   „Copak?“

   „Myslíš si o mně něco špatného?“ zachvěl se jí trochu hlas.

   „Po tom, co jsi mi řekla? Rozhodně ne,“ uklidnil ji. Opravdu jí rozuměl. Ale začínal pochybovat sám o sobě. On, který si tolik zakládal na slovech čest a charakter.

   Michal Zlámal. Držitel černého pásku a nejvyššího Danu v karate. Vícenásobný mistr republiky ve své váhové kategorii v kumite. Trenér dětského karatistického klubu, milovník Japonska a japonských tradic a čaje. Muž zásadový, spolehlivý a čestný. Takhle jej všichni znali. Měl přirozenou autoritu nejen u dětí, ale i u jejich rodičů. Ačkoli mu bylo teprve pětatřicet, brali jej všichni jeho kolegové jako mistra.

   Před pěti lety svědčil na svatbě svému nejlepšímu kamarádovi Denisovi. Znali se od školky. Denis byl Michalův opak. Vynikal intelektem a zájmem o informace, již záhy mu byla předpovídaná akademická budoucnost. Michal byl vždy rychlejší, silnější a zručnější, Denis zase vítězil na poli přírodních věd i ve studiu cizích jazyků. Michal jej bránil před šikanou, Denis mu dával opisovat úkoly a testy. Michal chodil na atletiku a karate, Denis do angličtiny, francouzštiny a latiny. Společně milovali rybaření, když byli starší, u vody dokonce i pravidelně stanovali. Michal měl u dívek a později žen střídavé úspěchy, tak jako ostatní jeho vrstevníci. Denis však v přízni opačného pohlaví tragicky propadal. Jeho nesportovní postava a až asketický vzhled násobený ostýchavou plachostí jej příliš hendikepovali.

   Před šesti lety však své okolí Denis překvapil. Po jeho boku se začala objevovat tehdy dvaadvacetiletá Olga. Nebyla ničím zvláštní. Obyčejná plavovláska s hnědýma očima, štíhlé postavy, kterou vždy schovávala ve volných šatech, či neforemných džínách. Byla spíš tišší, nedokázala ve společnosti nijak zvlášť prosadit, ale byla milá a k Denisovi se chovala pozorně a zamilovaně.

   Během několika týdnů si ji k sobě nastěhoval a z nesmělého intelektuála se začal stávat sebevědomý mladý muž. Pouze Michal a Olga znali Denisovo pečlivě střežené tajemství. Olga byla jeho první ve všech směrech. Nikdy před ní žádnou ženu ani nepolíbil, v osmadvaceti byl stále ještě panic.

   Po roce začali chystat svatbu. Michal sňatek odsvědčil a i nadále byl častým hostem v jejich novomanželské domácnosti. Na oplátku i oni dva jezdili k němu na vesnici, kde si už pár let svépomocí opravoval starý dům k obrazu svému.

   K Olze měl rozporuplný vztah. Když ji vzal Denis poprvé na ryby, spali spolu všichni tři v jednom stanu. Olga spala uprostřed, bála se ležet při stěně. Když Denis usnul, leželi s Michalem na boku obličeji k sobě a tiše si povídali dlouho do noci. Ani jeden si nepřiznali, že to mezi nimi jiskřilo. Michal se na další rybářský víkend těšil, i když jej už tehdy hryzalo svědomí. Ale nedočkal se. Olga odmítla jakýkoli další pobyt pod stanem absolvovat.

   Přišly ale různé oslavy narozenin či Silvestra, kdy se museli potkávat a oni se tak naučili to jiskření ignorovat. Olga se rychle žila do role dobré manželky. Pečovala o manžela i domácnost. Ale jen její nejbližší viděli tu změnu, která se s ní udála. Pomalu se pod manželovým vlivem vzdávala svých koníčků, omezovala kontakt se starými přáteli a snažila se zapadnout do Denisova života a přijmout jej za svůj.

   Na okolí působili jako harmonický pár, který byl dáván všem za příklad. K jejich absolutní dokonalosti chybělo jen dítě. Na dotěrné otázky ohledně těhotenství Olga trpělivě odpovídala s nacvičeným úsměvem, že to asi chce ještě holt čas.  

    Jenže před pár týdny Denis Michalovi svěřil, že to u nich doma neklape. Olga je prý divná. Často pláče a nechce říct proč. Začala se zamykat v koupelně a tráví ve vaně místo původních deseti minut skoro hodinu. Sex mají jednou za čtrnáct dnů. Pohádala se s jeho matkou, protože odmítla na Vánoce dělat salát podle tradičního rodinného receptu a místo kapra prosazovala obyčejné řízky. Dokonce chtěla Štědrý den strávit u svých rodičů, místo velké rodinné sešlosti, která se každoročně pořádá u Denisových rodičů. Byl z toho skandál, ale Olga neustoupila. Je protivná, urážlivá a nesnesitelná.

   Trochu se opil a přiznal Michalovi i to, jak je to s tím dítětem doopravdy. Olga dítě nechce. Prý se na rodinu ještě necítí a podobné výmluvy. Stěžoval si na Olžinu neposlušnost a nepořádnost. A nejvíc na její vzdorovitost vůči Denisově matce. Maminka měla od Denisova bytu klíče a byla naučena přijít, kdykoli měla chuť a pochopitelně bez ohlášení. Olze její návštěvy vadily. Pravda, jednou maminka přišla ve chvíli, kdy se intimně sbližovali. Počkala na ně v kuchyni a mezitím jim připravila malou svačinu a sobě kávu. Olga, místo aby poděkovala a vzala to s humorem, vyvolala hádku. Pak se zabouchla v koupelně, kde si demonstrativně pustila fén, aby nikoho neslyšela. 

   A když jednou maminka během dopoledne, co byli v práci, vyžehlila Olze koš s prádlem a přerovnala skřínky s nádobím a potraviny v kuchyni, protože tam měla Olga nepořádek, tak Olga místo poděkování utekla ke svým rodičům.

   Michal tehdy přemýšlel, jestli má Denisovi dát pár facek, aby se vzpamatoval. Ale protože už byl Denis dost opilý, nemělo smysl cokoli říkat. Když pak vystřízlivěl, dělal, jakoby se nic z toho nestalo a odmítl o tom mluvit.

   A dnes odpoledne Olga Michalovi zavolala a zeptala se, zda jej může navštívit. Mluvili nejprve jen tak. Vždycky si měli toho tolik co říct, měli stejný smysl pro humor a smáli se stejným věcem. Olga měla pro Japonsko taky slabost a byla to ona, kdo Michalovi vybral k narozeninám čajovou soupravu a knihu o přípravách čaje.

    Později se jejich konverzace stočila někam, odkud už nebylo návratu. Svěřila mu věci, ze kterých mu bylo smutno. To, co mu vyprávěl Denis, byl jen slabý odvar toho, co Olga skutečně v manželství prožívala. Seděli blízko naproti sobě. Staré nikdy nevyprchané jiskření bez zábran zesilovalo. Ještě teď mu v uších znělo tiché a bolestivé přiznání:

   „Proč jsem tehdy nepotkala prvního tebe?“

   Leželi propletení do sebe. Michal zpytoval svědomí a neuvědomil se, že veškeré pocity se mu zobrazují ve tváři. Olga jej mlčky sledovala. Pochopila, jak mu je a pocítila vinu. Ne vůči Denisovi, toho už dlouho nemilovala. Ale vůči Michalovi, protože jej dostala do nepříjemné situace. Rozplakala se. 

    „Míšo, jsem strašný sobec. Odpusť mi, prosím tě. Denis se nikdy nic nedozví, slibuju. Není to tvoje vina. Můžu za to jen já sama. Neměla jsem za tebou chodit. Neměla jsem se ti přiznat, že jsem do tebe zamilovaná. Neměla jsem tě svádět. Promiň,“ naříkavě na sebe brala veškerou zodpovědnost.

   Nešla utišit. Nenechala jej mluvit:

   „Míšo, kdyby to prasklo, přijdeš o přátelství i čest. Odsoudí tě kamarádi i Denyho rodina. Všichni budou vidět jen to, že ses vyspal s kamarádovou manželkou. Všichni se od tebe odvrátí,“ plakala hlasitě.

    „Ale ty pro mě znamenáš víc,“ přitiskl si ji k sobě a pevně objal.

   „Nemá smysl si nic nalhávat,“ pokračoval. „Už tenkrát ses mi líbila. Moc. Jenže jsi byla absolutní tabu. Pořád jsem hledal někoho, s kým budu cítit, že je to to pravé. Ale moc dobře jsem tam někde uvnitř sebe veděl, že hledám vlastně tebe.“

   Nepomohlo, že se jí vyznal z citů. Ten její pocit viny byl příliš silný. Potkali se ve špatnou dobu na špatném místě. To, co by následovalo, kdyby jejich vztah pokračoval, ji děsilo. Nad ránem se dohodli, že se budou chovat, jakoby se nic nestalo.

   Olga se vrátila k Denisovi, jen aby si zabalila své věci a oznámila mu, že se chce rozvést. Denise její rozhodnutí šokovalo a zlomilo. Nečekal to.  Nechápal Olžiny argumenty, odmítal spoluzodpovědnost za krach vztahu.

   Michal o rozvodu nevěděl. Měl co dělat sám se sebou. Toužil po Olze, ale zároveň cítil zodpovědnost za přátelství a loajalitu k Denisovi. Už tolikrát začal vytáčet číslo na Olgu, aby jí pověděl, jak moc mu chybí. Ale vždycky včas zavěsil. Nechtěl jí komplikovat život. Rozhodl se k té k jedné jediné noci už nevracet a začít úplně od začátku.

   „Podívej, jak to tady má Michal krásné! Konečně tu rekonstrukci dokončil,“ rozplývala se Denisova maminka.

   „Mami, neměli jsme přece jen zazvonit? Co když není doma?“ zapochyboval Denis o jejich nečekané návštěvě u Michala.

   „Ale prosím tě,“ mávla rukou maminka. „Nikdy jsme nezvonili. Nejsme přece cizí. A kdyby nebyl doma, tak snad zamkne, ne?“ mrkla spiklenecky na mladinkou, trochu plachou dívku s velkými brýlemi, kterou Denis držel majetnicky za ruku.

   „Já ti to říkala, že musí mít Michal nějakou známost, když o něm nebylo tak dlouho slyšet,“ pochvalovala si intuici maminka. „Koukni na ty záclonky a na tu hezkou kuchyň. Má to tady teď moc hezké. Je z toho cítit ženská ruka. Asi to bude dobrá hospodyně. Ne jako Olga,“ neodpustila si rýpanec.

  „Mami,“ napomenul ji jemně Denis. Bylo mu před Věruškou trochu trapně, když se matka při každé příležitosti otírala o Olgu. Vlastně se přišel Michalovi Věruškou pochlubit. Byl pyšný, že nezůstal po rozvodu sám. Michala neviděl už půl roku. Ani mu nepřišlo divné, že se Michal najednou tak odmlčel. Příliš se zaobíral svými starostmi, takže jej ani nenapadlo si je dělat o svého nejlepšího přítele.

   „Michale!“ zahalekala Denisova matka. „Hosté jsou tady!“

   „Hrome, kde ten kluk je?“ byla netrpělivá.

   „Posaď se, Věruško, počkáme tady na něj,“ pobídla synovu novou partnerku, jakoby tu byla doma a sama se pohodlně usadila u jídelního stolu.

   Ozvalo se klapnutí dveří, rychlé bosé kroky a do kuchyně doslova vpadnul Michal. Byl úplně nahý, jen  kolem beder si přidržoval ručník.

   „Co tady sakra děláte?“ obořil se na nečekanou návštěvu. Denisova matka překvapeně zamrkala. Takhle si přivítání nepředstavovala.

   „My jsme tě přišli navštívit, když ses tak dlouho neozval,“ nedala na sobě nic znát. „Ale pěkně sis to tady zařídil. Určitě ti někdo pomáhal, viď? Nechceš ji zavolat a představit nám ji?“ vybídla jej bezostyšně.

   „Ani ne,“ odpověděl chladně.

   „A proč ne? Denis ti taky přišel představit Věrušku,“ byla neodbytná.

   „Protože je nahá,“ přivřel nebezpečně oči.

   „Krindapána, snad jste se teď nekoupali? Vždyť je odpoledně,“ pohoršila se maminka nad hygienickými návyky synova kamaráda.

   „Nikoli milostivá. Nekoupali, ale šoustali. A když dovolíte, rád bych v tom pokračoval. Vyrušili jste nás v nejlepším,“ ukázal na dveře.

   „Račte vypadnout a příště bych ocenil, kdybyste sem nevpadli jako zloději, ale zazvonili jako slušní lidé. Anebo ještě líp, příště se už raději ani neobtěžujte!“ sdělil nekompromisně a jeho ledový výraz v obličeji nezvěstoval nic dobrého.

   Když odešli, pro jistotu zamkl vchodové dveře a pospíchal zpět do ložnice.

   „Neplač,“ objal v posteli konejšivě mladou ženu. Měla zabořený obličej do polštáře a ramena se jí třásla jako v zimnici. Ten rozhovor v kuchyni nemohla neslyšet. Ještě teď nad tou nebetyčnou drzostí vibroval vzteky.

    „Já přece nebrečím,“ konečně zvedla hlavu rozesmátá Olga. Smála se tak, až jí tekly slzy. Když se trochu uklidnila, řekla:

    „Hrozně se mi líbí, jak umíš být rozhodný. Jako tenkrát, když jsi za mnou přijel k našim. Pamatuješ? Oznámil jsi mi, že patříme k sobě. Každý den jsem za to šťastná, že jsi to tehdy udělal.“