Nový začátek

„Holka, ty úplně záříš,“ komentovala proměnu své přítelkyně Karin. „Lucie, přiznej se, ty někoho máš!“ „Mám. Novou práci,“ uculovala se Lucie. „Práci? Já myslela chlapa,“ protáhla obličej Karin. „A kde děláš?“ „Pracuju v erotice.“

   Karin zůstala sedět s otevřenými ústy. Jindy výjimečně půvabná žena vypadla  jako vlastní karikatura. Tak mocně na ni kamarádčina slova zapůsobila.

   „To si děláš srandu?“ promluvila konečně.

   Lucie se rozpustile rozesmála. Vypadala náhle o hodně mladší.

   „Počkej, Lucko, neblbni. Já vím, že je Ondřej parchant a na malou ti neplatí, ale abys kvůli tomu…“ nedokázala Karin dokončit větu.

   „Kájo, nešil. Copak mě neznáš?“ uklidňovala ji rozesmátá Lucie. „Pracuju v sexshopu.“

   „No ty vole,“ ujelo jindy noblesní Karin.

   „Když já nic jiného nemohla sehnat,“ pokrčila Lucie rameny. „A platí dobře. A dokonce mi paní majitelka vychází vstříc a krásně stíhám pro malou do družiny.“

   „A co tam děláš?“ zajímalo Karin.

   „Prodávám. Já si napřed myslela, že budou chtít nějakou krásnou mladou kočku, ale paní majitelka naopak hledala někoho seriozního a staršího,“ zasmála se sama sobě Lucie.

   „Proč?“ nerozuměla Karin.

   „Před mladou a krásnou holkou se všichni stydí. Jak chlapi, tak hlavně ženy. Stydí se na něco zeptat a nakonec nic nekoupí, nebo maximálně nějaký masážní olej. Kdežto když vidí za pultem mě, tak se jim uleví a nebojí se mě oslovit a nechají si poradit,“ usmívala se Lucie.

   „Hele, a ty se v těch věcech jako vyznáš?“ přivřela Karin oči.

   „Jasně, o erotických pomůckách bych ti mohla vyprávět hodiny a hodiny,“ mrkla Lucie.

   Karin svou dávnou kamarádku nepoznávala. Lucie byla spíš nesmělá a stydlivá. Je ale pravda, že byla zároveň docela komunikativní. Taková starostlivá a pozorná. Asi se jí to v tom obchodě hodí, pomyslela si.

   „Přijď někdy. Mám zaměstnaneckou slevu, můžeš si na mě něco vybrat,“ vybídla ji Lucie.

   „Neblbni, já bych se asi styděla,“ přiznala neochotně Karin.

   „Tak si vyber na internetu a já ti to donesu,“ řekla s naprostou samozřejmostí Lucie. Byla najednou tak sebevědomá a klidná.

   „Vy máte i eshop?“ zaujalo Karin.

  „Jasně. To je vlastně taky součást mé práce. Pomáhám vybavovat zásilky. Vyřizuji dotazy a reklamace,“ vysvětlovala vesele Lucie. „Baví mě to. Je to moc fajn.“

   „Píšou ti tam hodně nějaké sprosťárny?“ ušklíbla se znechuceně Karin.

  „Ani ne. Většina lidí se stydí a jsou rádi, když jim někdo profesionálně bez zábran poradí. Ženy třeba tápou, jaký typ vibrátoru si vybrat, nemají kolikrát ani tušení, co všechno se s ním dá dělat. Taky se lidi hodně ptají, zda jsou pomůcky voděodolné a na materiály,“ bez rozpaků líčila Lucie.

  „A nemáš strach, že ti Ondřej bude dělat kvůli tomu potíže?“ zeptala se tiše Karin. Znala Ondřeje a věděla, jak moc umí být promyšleně zlý.

  „Měla jsem,“ zvážněla Lucie. „Byla jsem kvůli tomu za naší sociální pracovnicí, jestli tu práci mohu vzít. Řekla, že v tom nevidí problém a dokonce mi vystavila potvrzení, že o tom sociálka ví a nemá námitky. Ondřej má smůlu.“

   „Možná za tebou přeci jen přijdu,“ zajiskřilo Karin v očích. „Máte i prádlo?“

  „Je v lese dříví?“ odpověděla otázkou znovu veselá Lucie.

   Karin okouzleně sledovala proměnu své přítelkyně. Rozvod a následné soudní tahanice se na Lucii viditelně podepsaly. Hodně zhubla, pošedla, málo se usmívala a poté, co dostala v práci výpověď pro nadbytečnost, vypadala na pokraji svých sil. Dnes proti ní sedí usměvavá sebevědomá žena. Neuvěřitelné.

   „Tak kdo to je?“ udeřila znenadání. Za tou proměnou nebude jen nová práce.

   Zajiskření v očích a zvlnění rtů Lucii prozradily.

   „Jmenuje se Slávek,“ přiznala malinko neochotně.

  „Chci detaily. Hodně detailů,“ naklonila se nedočkavě Karin. „Odkud se znáte, jak jste dlouho spolu, co dělá, prostě všechno.“

   „Známe se z práce.“

  Karin vyjelo překvapením obočí:

   „To je jako zákazník?“

  „Ale ne,“ mávla rukou Lucie. „Slávek je programátor. Má na starosti eshop. Spravuje program, zadává nové položky, řeší technické věci.“

   „Aha,“ uklidnila se Karin. „A dál?“

  „Co dál,“ ošívala se Lucie,

  „Z tebe to leze jako z chlupaté deky. Jak je to mezi vámi?“

  „Krásné,“ usmála se něžně Lucie. „Slávek je bezvadnej chlap. Je s ním sranda, umím mě rozchechtat, až mě bolí břicho. Je trpělivý a klidný. Nikdy nekřičí. A je absolutně spolehlivý. Když něco slíbí, vždycky to dodrží. A hlavně si rozumí s Nelinkou.“

  „Tys je spolu seznámila?“ vytřeštila oči Karin. Neviděla Lucii skoro čtyři měsíce, protože ji poslali ve firmě za moře na stáž. Ty čtyři měsíce udělaly s Lucií zázraky.

   „Víš, Slávek nás vezl do nemocnice, když si Nelinka vyvrtla v tělocviku kotník. Sám mi to nabídl, když mi zavolali do práce. A taky u šéfové zařídil, abych mohla hned odejít. Pak nás pozval na pohár, jako bolestné. Nela si ho hned oblíbila. A sama se na něj vyptávala, jestli s námi nepůjde do Zoo.“

  „A šel?“ znala dopředu Karin odpověď na svou otázku.

  „Karin, já to nechci zakřiknout. Ale vypadá to nadějně. Jsem bláznivě zamilovaná, jako by mi bylo zase sedmnáct.  Mám takový pocit, že je Slávek ten pravý,“ přiznala tiše Lucie.

   „Představíš nás někdy?“ jihla Karin.

   „To víš, že ano. Vlastně každou chvilku tady bude, chtěla jsem vás seznámit,“ prozradila Lucie.

  „Hele, tamhle je,“ rozzářila se Lucie. Karin se ohlídla a překvapením ztuhla.

   K jejich stolku se blížil široce se usmívající sympatický muž. Nešel. Jel na vozíku.