Manželství s ručením omezeným

„Čekala jsem celou noc, že zavoláš,“ tvářila se mladá žena uraženě. „Usnul jsem, nezlob se,“ snažil se muž o vysvětlení. „Dodělával jsem u manželky ta světla. Dostal jsem pak večeři a usnul u televize. Tak jsem tam rovnou přespal.“ „Ty jsi jako spal u ní?“ zalapala po dechu žena.

   „No a? Byl jsem utahanej, už se mi nechtělo vracet. Tobě to snad vadí?“ divil se muž. Nedostal odpověď. Urazila se.

   „Ale no tak, Raduško, nebuď naštvaná. Vždyť o nic nejde,“ pokusil se ji obejmout a políbit. Vysmekla se mu.

   V duchu začínal zuřit. Takhle je to vždycky. O manželce nesmělo padnout ani slovo. Radka na ni příšerně žárlila. Dával si moc dobrý pozor, aby se o ní nezmiňoval, když to nebylo nutné. Ale už mu ty scény začínaly příšerně vadit. Snad nezačne Radka mluvit o rozvodu, zadoufal v duchu. Na to dnes fakt nemá ani sílu a ani náladu.

   „Kdybys mi alespoň zavolal. Víš, jak mi, je? Umíš si to Radku představit?“ upřela na něj své přemodré uslzené oči. Radka a Radek. Když se poznali, myslela, že je to osud. Radka a Radek. To přece není jen tak. Bylo jí pětadvacet, Radek byl přesně o dvacet let starší. Zamilovala se do něj na první pohled.

   Imponoval jí jeho smysl pro humor i to, jak si dělal legraci sám ze sebe. Oceňovala jeho schopnost poradit si za všech okolností. Na svůj věk měl i pěknou postavu, bylo vidět, že celý život aktivně sportuje. V posteli byl nepřekonatelný. Byl první, kdo ji dokázal přivést hned během prvního milování třikrát k vrcholu. Byl kreativní a nápaditý, měl výdrž a stále ji dokázal překvapovat. Vždy mu záleželo na tom, aby byla spokojená, bez toho by nebyl spokojený ani on. Nikdy takového milence nepoznala.

   Jediné co jí skutečně vadilo, byl fakt, že je stále ženatý. Ačkoli žili s manželkou odděleně, o rozvodu nikdy nechtěl slyšet. Čím více se tomuto tématu vyhýbal, tím víc toužila se stát jeho druhou ženou. Žít s ním a mít děti. Když se ho ptala, proč se nechce rozvádět, odpovídal velmi neurčitě. Prý kvůli dceři.

   „A řekl jsi jí už o mě?“ zaútočila na Radka. Byla za včerejší noc stále naštvaná. Čekala na něj, volala mu, ale nezvedal to ani nezavolal nazpět.

   „Ne, proč?“ nechápal Radek.

   Dala se do hlasitého pláče. Radek obrátil oči v sloup. Začínala být těmi scénami už únavná.

   „Radko, přestaň už,“ napomenul ji zostra. „Fakt nevím, proč bych jí měl o tobě vyprávět.“

   „Jistě,“ přestala se ovládat mladá žena. „Máš strach! Bojíš se, že se k ní pak nebudeš moct vrátit. Proto se s ní nerozvádíš a nic jí o mně nepovíš. Ty ji totiž pořád miluješ!“

   Poslední slova na něj zakřičela. Byla to ta samá slova, co její duši týrala už několik týdnů. Dnes se už neovládla. Pláč jí ošklivě zkřivil obličej. Bylo jí to jedno. Všechno už jí bylo jedno.

   Radek mlčel. Chvíli pozoroval brečící ženu, pak se zvedl a bez jediného slova odešel. Radka se sesypala a měla dojem, že právě navždy zašlo slunce.

   „Ty jsi kus vola, Radku,“ kroutila Alena nechápavě hlavou, když jí dovyprávěl, co se předchozí den událo.

   „No dovol,“ utrhl se na ni, ale opatrně, aby nespolkl šroubky, kterými hodlal uchycovat nový vypínač. Vždycky všechno držel v puse a nesnášel, když toho Alena zneužívala. Všechny nepříjemné věci mu sdělovala v momentě, kdy nemohl pořádně reagovat.

   „Tak ji k nám pozvi v neděli na oběd. Seznámí se s holkama a s Milošem, viď lásko?“ otočila se na téměř holohlavého muže, který zrovna vešel a nesl Radkovi další sady nových vypínačů a zásuvek.

   „Jsem jenom zvědavý, jestli ji ta návštěva spíš nevyděsí,“ zasmál se oslovený muž.

   „Ale prosím tě, když si nabrnkla Radka, snese všechno,“ mávla rukou Alena. „Myslíš, že bude jíst svíčkovou, nebo mám raději udělat řízky?“

   „Řízky,“ potěšeně nazvedl obočí Radek. „A bramborovej salát,“ zasnil se.

   V neděli, před polednem, se domem rozezněl melodický zvonek.

   „Ten jsem vybral a namontoval já,“ pyšně se pochlubil Radek. Radka jen stiskla pevně rty. Zase to bodnutí žárlivosti.

    Pozvání na oběd ji neskutečně zaskočilo. Na jednu stranu byla ráda, že se věci pohnuly dopředu. Na druhou stranu se setkání bála. Dala si záležet, aby vypadala co nejlépe. Zvolila jednoduché šaty, které zdůrazňovaly její dlouhé nohy. Výstřih zase vkusně poodhalil plný dekolt. Přemýšlela, zda je Radkova žena také blondýna. A jak vlastně vypadá? Věděla, že jí bude čtyřicet. Přála si, aby byla ošklivá a tlustá. Jenže, to by přece nebyla vdaná za Radka. Občas si ji představovala jako smyslnou zralou atraktivní sexbombu, jindy jako tlustou starou matronu.

   Rozlétly se dveře a v nich stála štíhlá usměvavá brunetka. Radce se na moment ulevilo. Nad touhle by zvítězit přece měla.

   „Čau, pojďte dál,“ mávla rukou a udělala místo, aby návštěva mohla vejít.

   Chodbou prolétlo cosi chlupatého. Radka poděšeně vypískla.

   „Ten osmák bude okamžitě v kleci!“ zvedla hlas brunetka. „Je to jasné, Niky?“

   „Která?“ vykoukly zpoza schodiště dvě rozesmáté hlavy.

   „Obě!“ zavelela žena a obrátila oči v sloup.

   „Vítejte v blázinci. Já jsem Alena,“ podala ruku zaskočené blondýnce.

   Ozvala se rána.

   „Hergot Arnošte, nech toho Ferdu,“ zahlaholil bytem hluboký mužský hlas a do dveří vběhlo něco hnědého a velkého.

   „To je náš labrador,“ představila hnědé nadělení Alena. V tom mžiku se už pes vášnivě vítal s Radkem a přátelsky se točil kolem lehce vyděšené Radky.

   „A já jsem Miloš,“ odstrčil psa vysoký mohutný muž a podal Radce ruku.

   Konečně vešli do obývacího pokoje. Osmák Ferda už způsobně obýval klec a Arnošt se nemohl nabažit Radkova mazlení.

   „Neřekl jsi mi, že má tvá žena taky přítele,“ pošeptala Radka v příhodné chvíli Radkovi.

   „Na co?“ podivil se nahlas Radek. Napomenula jej pohledem.

   V ten moment do pokoje vtrhlo holčičí komando.

   „Tatí,“ skočila do náruče jedna z dívek.

   „Ahoj strejdo,“ přivítala se s ním stejně nadšeně i ta druhá.

   „Tak to jsou naše holky,“ představila je zatím Radce Alena. „Niky a Niky.“

   Radka zvedla obočí údivem. Dvě? Radek přece mluvil jen o jedné dceři.

  „Veronika a Nikola,“ upřesnil Radek.

  „Nikola je Milošova vnučka,“ pokusila se Alena o vysvětlení.

  „Vnučka?“ vytřeštila Radka oči.

  „No jasně!“ potvrdila ochotně Nikola.

   „Pojďme ke stolu,“ vyzvala Alena společnost.

   Radka byla trochu zaražená, když zasedli ke stolu. Škodolibě si pomyslela, že se cítí trochu jako u babičky. Seděli u velkého oválného stolu. Jídlo se servírovalo do starobylého porcelánu s růžičkami. Podobný servis vytahovala Radčina babička jen na Vánoce. Stůl byl bohatě prostřen.

   Po krátkém přípitku se všichni pustili do polévky.

   „Je to moc dobré,“ odvážila se Radka pochválit vývar s játrovými knedlíčky. Moc dobře si všimla, jak se Radek láduje. V kuchyni vede paní domu vysoko na body. S každou lžící jí sousto hořklo v puse.

    U stolu se mezitím rozběhla konverzace. Když Radek přislíbil, že se pak podívá, proč pořád vyskakují pojistky, Radka pocítila znovu bodnutí žárlivosti. Všimla si, jak se s Alenou baví. Je to jiné, než jak mluví k ní. Přála si, aby se k ní Radek choval stejně samozřejmě a nenuceně.

   Během druhého chodu se konečně trochu uvolnila. Dokázala se zapojit do hovoru a potěšilo ji, když Radek vyprávěl, jak se seznámili. Bylo jí příjemné, když o ní mluvil. Byla hrozně zvědavá, jak se seznámila Alena s Milošem. Musela to mít asi těžké, když se s Radkem rozešli. V tomhle věku se asi chlapi shánějí hůř, měla vlastně velké štěstí. Ve svém momentálním rozpoložení si dovolila trochu velkorysosti a Alenu politovala. V dobré náladě se tedy na to seznámení zeptala.

   „My jsme se poprvé potkali na třídních schůzkách,“ trošku neochotně vysvětlil Miloš.

   „Vy jste učitel?“ napadlo ji jako první.

   „Ne. Já jsem tam byl jako rodič,“ řekl.

   „To máte, slečno Radko, tak. Holky chodí do jedné třídy a sedí spolu v jedné lavici,“ začala vysvětlovat Alena a omluvně se podívala na Radka, který to evidentně moc poslouchat nechtěl.

   „Abyste porozuměla, Miloš je skutečně Nikčin děda. Staral se o ni odmalinka. Měla kvůli tomu mezi dětmi neustále problémy, dokonce i změnila školu. Ale nepomohlo to. Přidaly se potíže s astmatem, až se Miloš naštval a rozhodl se pro radikální změnu. Prodal byt v Praze, koupil místo něj tenhle domek a přestěhovali se s Niky sem k nám.

   Holky si rozuměly hned od prvního dne, ve škole jim přezdívají siamská dvojčata. Doma jsme s Radkem pořád poslouchali, co Niky řekla a co udělala. Pak jsem šla na třídní schůzky, potkala Miloše a bylo to,“ zkrátila konec Alena.

   Nastala chvilka trapného ticha. Radce poprvé došlo, že za rozpadem manželství není Radkův odchod ani vyhořelé manželství. Ale Alenin odchod za jiným mužem. Znovu pocítila silné píchnutí u srdce.

   „Ale stejně je úžasné, že spolu tak skvěle vycházíte,“ pípla do ticha, aby něco řekla.

   „Ano, je,“ usmála se Alena. „Radek je skvělý táta.“

   Víc rozebírat nechtěla. Hovor obratně stočila jinam.

   Ve chvíli, kdy Radka s Radkem osaměli, zeptala se jej na rovinu:

   „Takže kdyby Alena nepotkala Miloše, byli byste pořád spolu?“

   Radek mlčel.

   „Máš ji pořád rád?“ položila tiše otázku.

   „Samozřejmě,“ podíval se na ni nechápavě. „Byli jsme spolu dvanáct let.“

   Nevydržela to, rozplakala se.

   „Víc než mě, že jo?“

   Obrátil oči v sloup:

   „Co zase blbneš?“

   „Tak ano, nebo ne?“

   „Nech toho, sakra,“ začal být silně podrážděný.

   „Ale já tě miluju,“ pověsila se mu na krk. Začal se cítit trapně. Co když teď vejdou holky, nebo Miloš s Alenou?

   „Já tebe taky,“ odpověděl mechanicky.

   „Tak proč se nerozvedeš?“ chtěla vědět a tiskla se k němu. Věděla, jak na něj tenhle dotek působí.

   „Protože není důvod. Co se tím změní?“ byl chladně praktický.

   „Ale to se pak nebudeš moct oženit?“ naťukla.

   „Já se ale už ženit nechci,“ odpověděl automaticky a v tu chvíli pochopil, že odjistil ruční granát.

   „Cože?“ odstrčila jej od sebe Radka. „A to ani nechceš dítě?“

   „Já už dítě přece mám,“ nepochopil, kam míří.

   „Ale já ne! A chci ho mít s tebou,“ znovu se k němu silně přimáčkla. Tentokrát ji odstrčil on:

   „Zbláznila ses? Já už další děti nechci! Uvědom si, kolik mi je! Na to si musíš najít někoho mladšího.“

   Zbledla jako stěna.

   „Tak proč se mnou vlastně chodíš?“ položila třesoucím hlasem otázku. „Představil jsi mě své ženě a dceři. Tak proč jsi to udělal, když to se mnou nemyslíš vážně?“

   „Protože jsi to přece sama chtěla!“ zvýšil hlas.

   „Takže ty to se mnou fakt nemyslíš vážně? Ty mě máš jen do postele?“

   Mlčel. Netušil, co jí na to říct.

   „Jsi moc mladá,“ pokusil se o vysvětlení.

   „A to jsi před tím nevěděl?“ zaječela. Zvedla se, popadla kabelku, odstrčila ze dveří vyděšenou Alenu a s prásknutím dveří vypadla z domu.

   „Ty jsi fakt idiot,“ zašeptala bledá Alena. „Vždycky jsi byl sobec a navíc chladný jako šutr. Neměl jsi v sobě nikdy ani kousek citu. Jestli ji máš rád, běž proboha za ní. Jestli sis s ní jen zahrával a měl jsi ji na potěšení do postele, tak jsi ji sem neměl vodit.“

   „Dej mi sakra pokoj,“ zařval Radek. „Začínej ještě ty!“

   „A aby bylo jasno, Radku, zítra jdu podat žádost o rozvod. Nebudu ti pořád dělat alibi před těmi tvými avantýrami!“ oznámila mu sice chladně, ale už poklidně.

  Podal si rozzlobeně bundu a se stejně silným prásknutím dveří, bez jediného ohlédnutí, zmizel i on.