Rozhodla jsem se zabít manžela

oznámila mi Mirka. „Budu mu do jídla přidávat sádlo a do všeho začnu používat plnotučné výrobky,“ dodala chladně. „Já mu ten cholesterol vyženu až k nezměřitelným hodnotám! Klepne ho dřív, než se naděje.“ Nefalšovaně zuřila.

   „Zbláznila ses?“ vyjela jsem na ni. „Chceš, aby zase skončil ve špitále?“

   „Nezbláznila, drahá. Myslím to úplně vážně,“ podívala se na mě ledově modrýma očima. Takovou jsem ji zažila jen jednou. A to, když ji bývalý partner nutil k potratu. Zbavila se jeho. Syn se narodil a ona mu po pár letech přivedla nového tátu.

   „Ruplo mu v kouli. Nebo spíš v koulích,“ vykřikla naštvaně.

   „Leoš někoho má?“ vydechla jsem překvapením. To byl šok. Čekala jsem cokoli. Ale aby si Leoš našel milenku? On? Kyprý holohlavý padesátník, jehož jedinou vášní byly modely letadel a sbírání známek? Mirku zbožňoval a v roli náhradního otce obstál lépe než kterýkoli biologický táta. Nedovedla jsem si přestavit, že mou ráznou, vášnivou a trochu zbrklou kamarádku vymění za jiný model než letecký.

  „To se divíš, co?“ vyjekla hystericky. „Prostě ho zabiju. Nedá se nic dělat.“

  „Akorát mu bude zase špatně a nanejvýš dostane fakt infarkt. Ty se z toho sesypeš, jako loni, když tam ležel se žlučníkem. Vzpomeň si, jak jsi ječela na primáře, že tomu nerozumí a trváš na odborném vyšetření. A jak ses pak musela omlouvat, protože to žádná srdeční příhoda nebyla. Proboha, nechtěj nic přivolat,“ snažila jsem se její pomstychtivost mírnit.

   Na jednu stranu jí rozumím. Leoš nepatří k těm, co by lehce zblbnuli. A Mirka rozvod nezvládne. Byli jako jedno tělo a jedna duše. Třecí plochy mezi sebou už dávno obrousili a ještě před pár měsíci se těšili, jak spolu zestárnou. Plánovali si velkolepý důchod někde v teple, u moře. Je fakt, že se Leošovi poslední dobou více než dařilo v podnikání. Po době odříkání a skromnosti nadešly zajímavější časy. No nazdar. Jestli v tom jsou peníze!

   „Tak povídej. Jak jsi na to přišla? On ti něco svěřil? Nebo jsi ho začala šmírovat?“ přimhouřila jsem oči. Mirku jsem znala jako své boty. Věděla jsem, že by s tím problém neměla. To Leoš ji dokázal udržet na uzdě jako nikdo jiný.

   „Začal cvičit a jíst zdravě.“

   „To je dobře, ne? Měl přece nařízeno hubnout,“ nechápala jsem.

   „Zhubnul. To jo. Taky pořád zatahuje břicho, koupil si kolo a začal chodit plavat. V pracovně jsem našla boty na běhání! Byl párkrát v soláriu a koupil si nové hadry,“ vypočítávala hříchy Mirka.

   „Tak jestli zhubnul, musel si koupit menší oblečení, ne?“ řekla jsem nepřesvědčivě.

   „Krávo,“ odbyla mě něžně Mirka.

   „Párkrát jsem ho přistihla, jak s kýmsi telefonuje. Ale přede mnou to hned ukončí. A pořád si cosi s kýmsi píše na počítači. Buď cvičí, nebo je pryč anebo sedí u počítače!“

   Poslední slova skoro vykřikla. Konečně se rozbrečela.

  „Ale já se na něho můžu vykašlat. Prostě ho zabiju. Je mi jedno, jestli se mu něco stane. Nenávidím ho. Jak mi to mohl udělat?“

   Utěšovala jsem ji dost dlouho. Od toho přítelkyně jsou. Vypily jsme spolu dvě láhve červeného, pomohla jsem jí vymyslet ještě pár dalších receptů, jak Leoše spolehlivě odstranit. Taky jsem jí už silně ovíněná odpřísáhla, že jí pomůžu tu couru vypátrat a Leošovi budu od této chvíle říkat jedině smrdutý opossume.

   Zhulákaly jsme se pěkně. Leoš to měl spočítané. Mnou navrhovaný opakovaný úder pánví se zdál jako absolutně dokonalý nápad. Když už naše přátelství došlo do bodu, kdy jsme dolaďovaly drobnosti, tedy kam a jak ho zakopáme, dorazil obviněný domů.

   Padouch. Přišel rozverný, rozveselený, rozzářený. A když nás viděl, rozsvítil se ještě víc. Zvedla jsem se, že si dojdu pro pánev. Mirka souhlasně pokývla hlavou.

   „Holky, co slavíte?“ potěšeně přisedl.

   „Tvůj infakrt,“ uchechtla jsem se. Nepovedlo se mi zvednout se pro tu pánev.

   „Cože? Špatně jsem ti rozuměl,“ zatvářil se smrdutý opossum nechápavě.

   „To je fuk,“ odsekla jsem.

   „Mirko, musím ti něco říct. Hned teď,“ vyhrkl nedočkavě. Zvedl se mi žaludek. Z pití, nebo z něj?

   Mirka ani nedutala. Ale její oči měly zase ten chladný odhodlaný výraz.

   „Nebudeš tomu věřit. Snil jsem o tom už docela dlouho. A konečně je to tady,“ chrlil ze sebe. Obrátila jsem oči v sloup. Už je to tu. Nikdo mi celý život nerozuměl, konečně jsem potkal tu pravou. Budeme mít čtyři děti, a jestli neumřeme, budeme žít až dodnes.

   „Dlouho jsem o tom přemýšlel, připravoval jsem se a popravdě i hodně konzultoval a řešil. Už je to definitivní. Podal jsem si přihlášku. Za tři měsíce se zúčastním svého prvního Iron mana. To je, viď?“

 

Autor: Lenka Chromá | úterý 3.6.2014 12:21 | karma článku: 31,83 | přečteno: 2871x
  • Další články autora

Lenka Chromá

Když vám umře psí kamarád

zhasne vám slunce v duši, zastaví se čas a pohltí vás nekonečná bolest. Hlavou vám proběhne celý váš společný život a znovu prožíváte nejkrásnější momenty vašeho přátelství. Jenže mě během jediného měsíce odešli oba psí přátelé.

10.9.2018 v 9:30 | Karma: 32,38 | Přečteno: 1237x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Chromá

Nekuřte?!

Můj tatínek před pár měsíci zemřel na rakovinu plic a to i přesto, že již několik let nekouřil. Koho zažalovat za jeho zbytečnou smrt? Výrobce cigaret? Protože v minulosti kouřil? Nebo autory z mého pohledu lživé kampaně, kteří se

13.1.2016 v 13:08 | Karma: 36,93 | Přečteno: 2739x | Diskuse| Společnost

Lenka Chromá

My, oh Máj! (fotomatiné)

My, oh Máj! Jarní píseň bez zpěvů a tanců, aneb můj první nesmělý pokus o fotopíseň a dlouhý perex...

13.5.2015 v 9:08 | Karma: 19,04 | Přečteno: 798x | Diskuse| Fotoblogy

Lenka Chromá

Aféra s pokličkou

„To maso nemůžu dusit, protože nemám k pánvi pokličku,“ vysvětloval mi jak malé holce. „Ale můžeš,“ oponovala jsem automaticky. „Bez pokličky nic dusit nemůžeš. Víš, co je to dušení?“ odpověděl s pocitem, že mě má na lopatkách. Neměl.

9.4.2015 v 12:33 | Karma: 22,14 | Přečteno: 1988x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Chromá

Poslední

... ještě jednou, naposledy...

7.4.2015 v 13:10 | Karma: 15,44 | Přečteno: 964x | Diskuse| Fotoblogy

Lenka Chromá

Lesky, stesky, od lásky (fotomatiné)

...šeptají si oblázky

13.3.2015 v 9:00 | Karma: 18,25 | Přečteno: 601x | Diskuse| Fotoblogy

Lenka Chromá

Minigolf

„Takhle se to, probůh, nedrží,“ nevydržel už její amatérský úchop statný muž a prudce ji zezadu objal a už jí rovnal ruce na holi. Vůbec nevnímala jeho slova. Protože ty ruce tak příjemně hřály a jí se podlomila kolena. Kdyby mě tak chtěl k sobě ještě víc přitisknout a rty se zlehka dotknout toho jednoho jediného místečka na krku, přímo pod uchem a...

15.1.2015 v 12:32 | Karma: 22,54 | Přečteno: 1319x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Chromá

Výlet

„Bééé,“ ozvalo se hlasitě ženě přímo za zády. Příšerně se lekla. Prudce se otočila, ale žádný beran, či ovce v dohledu nebyli. Pouze opodál studoval mapu u rozcestníku jakýsi muž se psem. Žena se znepokojeně odvrátila, aby si v průvodci dočetla, kudy dál.

13.1.2015 v 12:32 | Karma: 25,46 | Přečteno: 1393x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Chromá

Na velikosti záleží?

„Znáš tu písničku od Zagorky Proč nejsi větší aspoň o pár cenťásků? Jak jsem Jindru uviděla nahého, okamžitě mi to naskočilo a nemohla jsem se přestat řehtat. Takového mrňouska jsi ještě neviděla, škoda, že mě nenapadlo ho vyfotit!“ smála se hlasitě Katka na celý autobus.

20.11.2014 v 12:32 | Karma: 33,77 | Přečteno: 3127x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Chromá

Touha aneb když přijde jaro na podzim

Do života každé ženy přichází v nepravidelných intervalech touha. Touha po změně. Já tomu soukromě říkám, že jde na mě jaro. V těchto chvílích se snažím rozhýbat stojící vody mého života. Někdy jde o změny velké a nevratné, jindy o proměny menšího kalibru.

2.10.2014 v 12:18 | Karma: 18,69 | Přečteno: 1743x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Chromá

Láska mezi mantinely

Já a napsat minipovídku? Já, co dám s přehledem sedm stran a ani nemrknu? To nemyslíte vážně! Tak tomu tedy říkám výzva... Výzva přijata! --------------------------------------------------------------------------------------------------------

29.9.2014 v 13:09 | Karma: 19,28 | Přečteno: 1516x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Chromá

Jste připraveni zemřít?

„Myslíš, že jsi připravena umřít?“ šokovala mě otázkou kamarádka Nina. „No to teda nejsem!“ ohradila jsem se uraženě. V mém věku? Hodlá mi snad k narozeninám darovat zeminu na hrob, ať si zvykám? Nebo mi chce nabídnout životní pojistku? Nikoli. Bylo to mnohem horší.

25.9.2014 v 12:33 | Karma: 29,52 | Přečteno: 2277x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Chromá

Hledá se muž!

„Konkurs? Konkurs na chlapa?“ jsem v šoku. Mluví z Majky víno, nebo se fakt zbláznila? Majka je moje kamarádka. Trochu cvok, trochu diktátor. Při troše štěstí z ní za pár týdnů bude cosi jako trenér přes vztahy. Trénuje na mě. Asi. „Potřebuješ chlapa a to hned,“ sdělila mi dál nekompromisně. Jen jsem bezmocně rozhodila rukama.

9.9.2014 v 12:33 | Karma: 39,80 | Přečteno: 11293x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Chromá

Chata

Původně to měl být perfektní víkend strávený na chatě ve společnosti několika přátel. Plný dobré nálady, skvělého jídla i pití. Chata však téměř zela prázdnotou. Ti zbyvší dva v žádném případě neměli chuť se dobře bavit. Přemýšleli, co je to napadlo, odjet sem sami.

4.9.2014 v 12:34 | Karma: 25,18 | Přečteno: 2194x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Chromá

Naháč od jezírka

To jezírko bylo pečlivě ukryté mezi rákosím a hustými stromy. Cestou, co k němu vedla, málokdy někdo chodil. Na jeho břehu se usídlila popelavá volavka. Nad hladinou se honily barevné vážky. Nikdo z nich netušil, čeho budou zakrátko svědky...

2.9.2014 v 12:26 | Karma: 25,02 | Přečteno: 1859x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Chromá

Prasák

Popravdě, ačkoli svou postavou nepřehlédnutelný, vypadal spíš nezajímavě a nesměle. Nijak ji nezaujal, nebýt toho, že pod jeho váhou praskla lavice u ohniště a on se s rámusem zřítil na zem. Moc toho nenamluvil, ale když glosoval, následoval vždy výbuch smíchu.

5.8.2014 v 12:22 | Karma: 28,52 | Přečteno: 3111x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Chromá

Tajemství jednoho léta

Každý máme tajemství. Ukrýváme ho před světem a dost možná i před těmi nejbližšími. Ale občas nás ovládne bolavá touha a snad i potřeba vykřičet jej do světa. Tak jako... říkejme jí třeba Elena. Příběh, který se dost možná stal před rovnými dvaceti lety...

29.7.2014 v 12:25 | Karma: 28,65 | Přečteno: 2146x | Diskuse| Letní povídka

Lenka Chromá

Stejně tě miluju

„Stejně tě miluju,“usmíval se spokojeně Michal, když jsem se vzteky skoro rozbrečela, jelikož mi odmítl vzít do lodi taštičku se šminky, parfém a deštník. Ani kabelka s KZP mi neprošla. Prý nač šitíčko a lak na nehty. Kajak není nafukovací. Nebo je to kanoe? Pořád se mi to plete. A nafukovací náhodou je!

17.7.2014 v 12:34 | Karma: 27,72 | Přečteno: 2179x | Diskuse| Letní povídka

Lenka Chromá

Výzva všem kolegům blogerům a jejich investorům!

Tento text je psán tzv. horkou jehlou. Žene mě časová a finanční tíseň. Nesmím přijít s křížkem po funuse. Díky článku kolegy blogera rentiéra se ke mně dostala informace, která by mi mohla zásadním způsobem změnit život.

26.6.2014 v 12:30 | Karma: 20,84 | Přečteno: 1489x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Chromá

Kráva

Mobilní telefon zablikal a rozezněl známou melodií. Muž pohlédl na displej a zatvářil se potěšeně. Přijal hovor: „Ano.“ Usmíval se. K jeho překvapení se ze sluchátka ozval sice blízký, ale velmi úřední hlas: „Dobrý den, měl byste prosím chvíli čas na krátký nemonitorovaný hovor?“

19.6.2014 v 12:23 | Karma: 37,65 | Přečteno: 8551x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 100
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3024x
Jsem sama sebou a mohu to kdykoli měnit:-)