Minigolf
„Jasné? A teď sama,“ pustil ji a odešel si zase sednout k vedlejšímu stolku. Neměla ani tušení, co říkal, tak se na něj jen usmívala. Jenže on už si jí ani nevšiml. Díval se do mobilu a povídal s ostatními. Byl tam se skupinou přátel. Dobře se bavili, bylo vidět, že na minigolf chodí častěji.
Pitomý nápad jít sem sama, v duchu se pokárala. Prudce zatoužila, aby ji ten muž pozval na kávu. Líbil se jí. Měl příjemný hlas a krásné ruce. Široké a pevné dlaně. A z toho letmého dotyku jí ještě pořád polévalo horko.
Povedl se jí perfektní úder. Míček vlétl do jamky a už v ní zůstal. Radostně se rozhlédla, ale nikdo si jí ani nevšiml.
Jak já bych chtěla být krásná. Jako ta blondýna, do jejíhož odvážného a velmi plného výstřihu právě zaujatě nahlížel muž, co jí před chvíli udílel rady ohledně držení hole. Zvadla. Zachumlala se do svého šedého svetru, jakoby měla zimnici. Už se jí nechtělo dál hrát. Stejně jí to nešlo a ze srovnání s tou atraktivní ženou na ni padl splín.
Sesypala míčky do košíčku, papír s tragickým skóre zmuchlala do kapsy, a z půlky hřiště se vydala směrem k recepci.
Do kabátku se nasoukala až venku. Měla štěstí, autobus zrovna přijížděl. Naskočila do něj a odjela domů.
Uběhl už víc než týden. Párkrát si na toho muže ještě vzpomněla a vždy jí to přišlo trochu líto. Nepamatovala si, že by někdy před tím zažila takovou náhlou náklonnost k nějakému muži. Láska na první pohled, tedy ta opětovaná, ji zatím stále míjela.
Zapípal mobil. Otevřela zprávu od dobré kamarádky a četla: „Podívej se na Facebook, je po tobě velká sháňka:-D“
Co to je za hloupý vtip, v duchu se rozmrzela, ale přesto kamarádku poslechla. Nevěřila vlastním očím. Zírala na svou vlastní fotku v šedém svetru. Okamžitě věděla, kdy byla fotografie pořízena. Prozradila ji nejen minigolfová hůl v ruce. Široce se usmívala, jako tenkrát kdy se jí povedl ten jeden jediný úder. Fotku doprovázel text:
„Prosím o sdílení. Hledá se tato žena. Potkal jsem ji minulé úterý v City Centru na minigolfu. Krásně se usmívá a minigolf jí vůbec nejde. Odešla dřív, než jsem našel odvahu ji pozvat na kávu. Kdybyste ji někdo znal, dejte mi vědět. V životě jsem ztratil už hodně, tak nechci propásnout i možné seznámení s ní.“
Lenka Chromá
Když vám umře psí kamarád
zhasne vám slunce v duši, zastaví se čas a pohltí vás nekonečná bolest. Hlavou vám proběhne celý váš společný život a znovu prožíváte nejkrásnější momenty vašeho přátelství. Jenže mě během jediného měsíce odešli oba psí přátelé.
Lenka Chromá
Nekuřte?!
Můj tatínek před pár měsíci zemřel na rakovinu plic a to i přesto, že již několik let nekouřil. Koho zažalovat za jeho zbytečnou smrt? Výrobce cigaret? Protože v minulosti kouřil? Nebo autory z mého pohledu lživé kampaně, kteří se
Lenka Chromá
My, oh Máj! (fotomatiné)
My, oh Máj! Jarní píseň bez zpěvů a tanců, aneb můj první nesmělý pokus o fotopíseň a dlouhý perex...
Lenka Chromá
Aféra s pokličkou
„To maso nemůžu dusit, protože nemám k pánvi pokličku,“ vysvětloval mi jak malé holce. „Ale můžeš,“ oponovala jsem automaticky. „Bez pokličky nic dusit nemůžeš. Víš, co je to dušení?“ odpověděl s pocitem, že mě má na lopatkách. Neměl.
Lenka Chromá
Výlet
„Bééé,“ ozvalo se hlasitě ženě přímo za zády. Příšerně se lekla. Prudce se otočila, ale žádný beran, či ovce v dohledu nebyli. Pouze opodál studoval mapu u rozcestníku jakýsi muž se psem. Žena se znepokojeně odvrátila, aby si v průvodci dočetla, kudy dál.
Lenka Chromá
Na velikosti záleží?
„Znáš tu písničku od Zagorky Proč nejsi větší aspoň o pár cenťásků? Jak jsem Jindru uviděla nahého, okamžitě mi to naskočilo a nemohla jsem se přestat řehtat. Takového mrňouska jsi ještě neviděla, škoda, že mě nenapadlo ho vyfotit!“ smála se hlasitě Katka na celý autobus.
Lenka Chromá
Touha aneb když přijde jaro na podzim
Do života každé ženy přichází v nepravidelných intervalech touha. Touha po změně. Já tomu soukromě říkám, že jde na mě jaro. V těchto chvílích se snažím rozhýbat stojící vody mého života. Někdy jde o změny velké a nevratné, jindy o proměny menšího kalibru.
Lenka Chromá
Láska mezi mantinely
Já a napsat minipovídku? Já, co dám s přehledem sedm stran a ani nemrknu? To nemyslíte vážně! Tak tomu tedy říkám výzva... Výzva přijata! --------------------------------------------------------------------------------------------------------
Lenka Chromá
Jste připraveni zemřít?
„Myslíš, že jsi připravena umřít?“ šokovala mě otázkou kamarádka Nina. „No to teda nejsem!“ ohradila jsem se uraženě. V mém věku? Hodlá mi snad k narozeninám darovat zeminu na hrob, ať si zvykám? Nebo mi chce nabídnout životní pojistku? Nikoli. Bylo to mnohem horší.
Lenka Chromá
Hledá se muž!
„Konkurs? Konkurs na chlapa?“ jsem v šoku. Mluví z Majky víno, nebo se fakt zbláznila? Majka je moje kamarádka. Trochu cvok, trochu diktátor. Při troše štěstí z ní za pár týdnů bude cosi jako trenér přes vztahy. Trénuje na mě. Asi. „Potřebuješ chlapa a to hned,“ sdělila mi dál nekompromisně. Jen jsem bezmocně rozhodila rukama.
Lenka Chromá
Chata
Původně to měl být perfektní víkend strávený na chatě ve společnosti několika přátel. Plný dobré nálady, skvělého jídla i pití. Chata však téměř zela prázdnotou. Ti zbyvší dva v žádném případě neměli chuť se dobře bavit. Přemýšleli, co je to napadlo, odjet sem sami.
Lenka Chromá
Naháč od jezírka
To jezírko bylo pečlivě ukryté mezi rákosím a hustými stromy. Cestou, co k němu vedla, málokdy někdo chodil. Na jeho břehu se usídlila popelavá volavka. Nad hladinou se honily barevné vážky. Nikdo z nich netušil, čeho budou zakrátko svědky...
Lenka Chromá
Prasák
Popravdě, ačkoli svou postavou nepřehlédnutelný, vypadal spíš nezajímavě a nesměle. Nijak ji nezaujal, nebýt toho, že pod jeho váhou praskla lavice u ohniště a on se s rámusem zřítil na zem. Moc toho nenamluvil, ale když glosoval, následoval vždy výbuch smíchu.
Lenka Chromá
Tajemství jednoho léta
Každý máme tajemství. Ukrýváme ho před světem a dost možná i před těmi nejbližšími. Ale občas nás ovládne bolavá touha a snad i potřeba vykřičet jej do světa. Tak jako... říkejme jí třeba Elena. Příběh, který se dost možná stal před rovnými dvaceti lety...
Lenka Chromá
Stejně tě miluju
„Stejně tě miluju,“usmíval se spokojeně Michal, když jsem se vzteky skoro rozbrečela, jelikož mi odmítl vzít do lodi taštičku se šminky, parfém a deštník. Ani kabelka s KZP mi neprošla. Prý nač šitíčko a lak na nehty. Kajak není nafukovací. Nebo je to kanoe? Pořád se mi to plete. A nafukovací náhodou je!
Lenka Chromá
Výzva všem kolegům blogerům a jejich investorům!
Tento text je psán tzv. horkou jehlou. Žene mě časová a finanční tíseň. Nesmím přijít s křížkem po funuse. Díky článku kolegy blogera rentiéra se ke mně dostala informace, která by mi mohla zásadním způsobem změnit život.
Lenka Chromá
Kráva
Mobilní telefon zablikal a rozezněl známou melodií. Muž pohlédl na displej a zatvářil se potěšeně. Přijal hovor: „Ano.“ Usmíval se. K jeho překvapení se ze sluchátka ozval sice blízký, ale velmi úřední hlas: „Dobrý den, měl byste prosím chvíli čas na krátký nemonitorovaný hovor?“
Lenka Chromá
Rozhodla jsem se zabít manžela
oznámila mi Mirka. „Budu mu do jídla přidávat sádlo a do všeho začnu používat plnotučné výrobky,“ dodala chladně. „Já mu ten cholesterol vyženu až k nezměřitelným hodnotám! Klepne ho dřív, než se naděje.“ Nefalšovaně zuřila.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3024x