Výlet
„Bééé,“ ozvalo se znovu. Opět se otočila. Muž v poklidu dál studoval mapu, jen pes si ji, jak se jí zdálo, pobaveně měřil krásnýma hnědýma očima. Přece nebečí ten pes? Co se to děje?
Chvíli sledovala psa, pak zkoumala záda toho muže. Krom batohu na něm nic nebylo. Zaváhala, zda má muže oslovit, ale dostala strach, že ji bude mít za blázna.
Trochu se tak i cítila. Tenhle výlet si naordinovala, aby zahnala nudu a čas, po který bude dcera u svého otce. A taky, aby se dala trochu dokupy po všem tom stresu a napětí. Nová životní etapa vyžadovala nový přísun sil.
Pokusila se znovu začíst do průvodce, který sliboval hory doly, ale prozatím byl široko daleko jen ten rozcestník s mapou, muž s batohem a bečící pes.
„Bééé,“ zvučně se rozeznělo do širokého okolí. Nadskočila a ohlédla se. Zdálo se jí to, nebo je autorem toho zvuku stojící muž?
„Promiňte, jste v pořádku?“ zeptala se ho opatrně.
Nevydržel a rozchechtal se na plné kolo. Dostala trochu strach. Blázen. Ale směje se hezky. Pes přátelsky zavrtěl ocasem a vrhnul se vpřed. Okamžitě přitiskl svou hlavu k její noze a jemné dloubnutí znamenalo jen jedno. Hlaď!
Pohladila. Byla odjakživa psí. Jen co se jí podaří srovnat rozpočet, pořídí si s dcerkou taky jednoho. Byla to ta nefalšovaná náklonnost a psí důvěra, která prolomila ledy. Copak by mohl být pes tak přátelský, kdyby nebyl šťastný? Měla teorii, že psi jsou katalyzátory povah svých pánů. Tenhle poklidný, usměvavý a uvolněný psí kluk nemohl patřit k zlému člověku.
Ukázalo se, že všichni tři mají stejný cíl. Křížovou cestu si vybrala symbolicky, aby se jí její vlastní kříž zdál lehčí. On si cestu vybral hlavně proto, že nebyla moc náročná a také mohl vzít svého nejlepšího přítele s sebou.
Vykročili společně. Museli občas zastavit, muž se přiznal, že je po infarktu a teprve se dostává do kondice. Nevadilo jí to. I ten huňatý kamarád se netvářil, že by mu zastávky nějak překážely. Běhal sem tam, vždy se však vrátil ke svému pánovi, jako by chtěl říct: „Jsem tady, počkám na tebe, nevadí, že nemůžeš běhat jako já.“
Pomalu kráčeli kolem kamenných výjevů, každý z nich si důkladně prohlédli a muž měl vždy po ruce nějakou zajímavou poznámku. Když se z dálky z pastvin ozvala hlasitě ovce, rozesmála se, ačkoli jí to před vyobrazením utrpení Ježíše přišlo velmi nepatřičné. Obzvlášť, když po pár krocích muž ovci odpověděl. Měl kamennou tvář, ale ty jiskřící modré oči ho prozradily. Jeho smysl pro humor ji začal bavit. Byl spontánní a to ona nikdy neuměla.
Na konci křížové cesty se usadili do trávy. Odpočívali, povídali si, sledovali psa, který zaujatě opodál hrabal na pastvině s urputnou snahou ulovit myš. Čas jako by se zastavil. Bylo jen slunce, vůně trávy, pár obláčků na modrém nebi a nepopsatelná pohoda a klid.
Později se přeci jen zvedli k odchodu. Muž vstával poněkud ztěžka. Když se narovnal, houkl na usmívající se ženu:
„No! Tak to řekněte!“
„Co?“ zatvářila se nechápavě.
„Že bych měl zhubnout.“
Její obličej doznal proměny. Nyní se tvářila udiveně. Proč by to měla říkat? Sama podobné chytré rádoby rady nesnášela. Znala je z té opačné strany.
„Až mi poradíte, že bych se měla pořádně najíst,“ ušklíbla se. Potěšila ho, bylo to na něm poznat. Hned se uvolnil, nejen v obličeji.
„Vezmeme to zkratkou?“ navrhl. „Sejdeme tady po pastvinách, třeba najdete jahody. Možná i houby.“ Ta představa ji nadchla. Skoro stejně intenzivně jako psa, který okamžitě vycítil pánův úmysl a vystřelil správných směrem, jako by mu za patami hořelo.
„Myslíte, že je tam proud?“ zkoumala s nedůvěrou ohradník.
„Zkuste to,“ vybídl ji poťouchle.
„Zkuste si to sám,“ odmítla nápad.
„Jsem vážně nemocný člověk. Po infarktu. Kopne mě to a bude po mě,“ vymlouval se muž.
„Ale jděte, neporazí to krávu, tak proč by to mělo porazit…,“ nestačila doříct.
„Vola jste měla na mysli, co?“ zahulákal, ale pusa mu cukala ostošest.
„Tak velkého chlapa, jako vy, to jsem chtěla říct,“ smála se.
„Ach bože, s váma, taky,“ brblal si pod nos, sundal batoh a sehnul se na všechny čtyři. Pokusil se ohradník podlézt. První ránu dostal do zadku. Druhou do zad, jak se leknutím narovnal.
Smála se tak, jak už strašně dlouho ne. Byla šťastná, že jí nenadává a nevykřikuje jeden vulgarismus za druhým. Jen se svalil do trávy na záda a chechtal se taky. Znovu si uvědomila, jak příjemný smích to je.
„Kam pojedeme příští víkend?“ zeptal se ji, když ji navečer vysazoval před domem. Nabídl jí odvoz, aby se nemusela trmácet autobusem. A to přesto, že domů to měl pak ještě minimálně půlhodiny jízdy.
Otázka ji zaskočila.
„No, ale to bude dcera doma,“ odpověděla zmateně.
„Proč? To tak zlobila, že ji chcete za trest nechat doma?“ řekl s kamennou tváří.
„Ale, ne, já to myslela tak, že tento víkend je u svého táty a…“ nedopověděla.
„Já vím, to už jste mi říkala. A ona nemá výlety ráda?“ nedal se odbýt.
„Má, ale…“ zas ji to nenechal doříct.
„No tak vidíte. A vy byste ji nechala doma samotnou,“ řekl vesele. Nedokázala mu odporovat. Zase se musela smát.
„Tak zkuste vymyslet, co by se vám líbilo. Nejlépe něco, kde nebude vést cesta do moc příkrého kopce, ani dlouhé schody, prostě místo kam budeme smět všichni čtyři. Zavolám,“ mrkl jedním okem.
„Nechcete to vybrat vy?“ namítla nesměle.
„Ne,“ odvětil mile. „Vy vymýšlíte, já řídím. A moc neodmlouvejte. Máte u mě ještě ten ohradník.“
„Já? Copak můžu za to, že jste se nechal kopnout do zadku?“
„Samozřejmě, že za to můžete vy! Kdo jiný?“ nadzvedl levé obočí a zatvářil se hrozivě. Zase se zasmála. Zatoužila jej spontánně políbit na tvář, ale příliš se styděla.
„Tak jsme domluveni. Zavolám. Můžu?“ zeptal se měkce a usmál se na ni. Přikývla.
Když za sebou zavírala dveře, na poslední chvíli se zarazila a z chodníku nakoukla do auta. Zeptala se na to, co jí celou dobu vrtalo hlavou:
„Prosím vás, proč jste u toho rozcestníku vlastně zabečel?“
Hlasitě se zasmál.
„Jen tak. Mám smysl pro nesmysl. Baví mě nečekané situace a ještě víc reakce lidí na ně. Kdybyste se viděla. Vypadala jste tak kouzelně, když jste si nevěřícně prohlížela Alberta, jestli to opravdu byl on.“
Autor fotografie: Michal Štosel
Lenka Chromá
Když vám umře psí kamarád
zhasne vám slunce v duši, zastaví se čas a pohltí vás nekonečná bolest. Hlavou vám proběhne celý váš společný život a znovu prožíváte nejkrásnější momenty vašeho přátelství. Jenže mě během jediného měsíce odešli oba psí přátelé.
Lenka Chromá
Nekuřte?!
Můj tatínek před pár měsíci zemřel na rakovinu plic a to i přesto, že již několik let nekouřil. Koho zažalovat za jeho zbytečnou smrt? Výrobce cigaret? Protože v minulosti kouřil? Nebo autory z mého pohledu lživé kampaně, kteří se
Lenka Chromá
My, oh Máj! (fotomatiné)
My, oh Máj! Jarní píseň bez zpěvů a tanců, aneb můj první nesmělý pokus o fotopíseň a dlouhý perex...
Lenka Chromá
Aféra s pokličkou
„To maso nemůžu dusit, protože nemám k pánvi pokličku,“ vysvětloval mi jak malé holce. „Ale můžeš,“ oponovala jsem automaticky. „Bez pokličky nic dusit nemůžeš. Víš, co je to dušení?“ odpověděl s pocitem, že mě má na lopatkách. Neměl.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Plat 200 tisíc čistého, k tomu tučné náhrady. Co čeká na nové europoslance
Premium Poslední měsíc zbývá do voleb do Evropského parlamentu. A českých 675 kandidátů, kteří usilují o...
USA pozastavily dodávky bomb Izraeli. Nechtějí krveprolití v Rafáhu
Spojené státy odložily plánovanou dodávku munice Izraeli a kvůli jeho operacím v Rafáhu na jihu...
Monopol skončil. Čínské satelity obsazují orbitu, znepokojují Pentagon
Čína buduje svou „flotilu“ satelitů v takovém tempu, že Spojené státy ztrácejí svou dominanci ve...
Další útok na politika v Německu. Někdejší primátorku napadli v knihovně
Někdejší primátorku Berlína Franzisku Giffeyovou ve středu napadl útočník, těžkým předmětem ji...
Rozdáváme kojenecké mléko Hipp ZDARMA
HiPP rozšiřuje své portfolio kojeneckého mléka o nový typ obalu. Novinka přichází ve formě HiPP COMBIOTIK® v plechové dóze, 800 g, která nabízí...
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3024x