Nekuřte?!
nám snaží vsugerovat myšlenku přestat kouřit a nedostat rakovinu?
Dnes ráno se mi zvedl žaludek při pohledu na obrázky, jež se mají objevovat na krabičkách cigaret. Opravdu někoho toto vydírání od kouření odradí? To bych se divila.
Nesnáším kouření a cigarety. Od raného dětství. Oba mí rodiče byli vášniví kuřáci. Nutila jsem je dýchat do vatičky a přednášela, co s každým vdechnutím nasávají do plic. Věděli to, i tak to na ně nemělo žádný vliv. Byla to jen jejich volba v tom pokračovat.
Můj tatínek přestal na mnoho let kouřit úplně, za tu dobu podle vědeckých názorů měl mít plíce již čisté a v kondici. To, že si po tak dlouhé době znovu zapálil, byl pro mě šok. Kouřil dalších pár let. Až potíže s krevním tlakem ho donutily s kouřením přestat podruhé. A nadobro. Čistý vydržel několik let.
A loni na podzim začal kašlat. Víc a víc. Po sérii vyšetřeních mu bylo šetrně sděleno, že má smůlu na agresivní formu nádoru na plíci, který metastázoval do poplicnice formou rozsevu. Neléčitelné, neoperovatelné. Dali mu tři měsíce, vydržel půl roku. V květnu jsem jej doprovodila na jeho poslední cestě.
Chybí mi tak moc, a ještě víc mému jedinému dítěti. Ta hnusná nemoc mi vzala mého milovaného tatínka strašně brzy a jako bonus mu způsobila hrozivý očistec ještě tady na zemi.
Asi jako každý na mém místě, i já jsem pátrala proč. Kdyby to bylo kouřením, proč neonemocněl v době, kdy byl kuřák? Jak je možné, že nemoc propukla až pár let po tom, co zatípl poslední cigaretu? Ani jeho lékař mi nedokázal odpovědět. Prý se může jen dohadovat.
Proč se nás svět snaží přesvědčit odpornými obrázky, že cigarety tu nemoc způsobují? Kde berou tu jistotu, že to tak opravdu je? Je to potvrzená realita či jen vydedukovaný odhad? Nemůže za to třeba ten hnus, který musíme dýchat v době inverze? Anebo jinak. Nenesou nakonec vinu třeba samotní výrobci, jež kromě čistého tabáku přimíchávají do směsi kdejaký bordel, jen aby byla výroba co nejlevnější a jejich zisky co největší? Proč toto nikdo nezkoumá a neřeší? Je levnější a jednodušší obstarat si v reklamní kampani alibi, než problém doopravdy vyřešit. Raději budeme lepit odpudivé obrázky na krabičky, protože všichni vědí, že tím nikoho neodradí. Vlk se nažere a koza zůstane celá.
A zajděme ještě dál. Ptám se, proč si politická scéna vybírá zrovna cigarety? A co jiné legální státu hojně vydělávající drogy?
Proč nikdo nelepí obrázky znetvořených těl na lahve s alkoholem? Pročpak si neprohlížíme v reklamních spotech namísto chlapáckých frajerů s whiskou, pivem či hořkým likérem zohavená mrtvá těla obětí autonehod, játra zasažená cirhózou či pozvracené klienty záchytky?
Všechno mi to přijde jako obrovský podvod na nás všechny. Vrtěti psem.
Kouření mi vadilo, vadí a vadit bude. Nesnáším ten smrad, nelíbí se mi krásné ženy zošklivené tím ohyzdným zapáchajícím válečkem v ruce, odmítám polibek od kuřáka, nechodím do míst, kde se kouří.
A přesto jsem kampaní EU neskutečně pobouřena. Kouření je volba. Volba každého z nás. Já jsem se rozhodla nekouřit. Ti, co se rozhodli opačně, znají rizika. Vědí, jak moc leze kouření do peněz, vědí, že jejich zdravotní stav může být různými způsoby ovlivněn. Prostě vědí. A obrázek na krabičce neodradí ani děti, co si kouření budou chtít zkusit.
Byla bych raději za to, aby cigarety byly znovu cigaretami. Ať existuje kontrola, co bude hlídat složení a tvrdě stíhat pochybění výrobců. Ať se do cigaret vrátí čistý vonný tabák. Ať se začne vyrábět alternativa k papírovým obalům, které podle mě škodí víc, než samotný nikotin.
Proč by kuřáci neměli mít stejnou ochranu jako jiní konzumenti?
Mému milovanému tatínkovi už život nikdo nevrátí. Nikdy nezjistím, co přesně vyvolalo jeho nemoc. Víc než cigarety bych však vinila spíš stres, jenž poslední roky života zakusil. Možná kdyby kouřil, stres by dokázal odbourat. Strašný paradox.
Lenka Chromá
Když vám umře psí kamarád
zhasne vám slunce v duši, zastaví se čas a pohltí vás nekonečná bolest. Hlavou vám proběhne celý váš společný život a znovu prožíváte nejkrásnější momenty vašeho přátelství. Jenže mě během jediného měsíce odešli oba psí přátelé.
Lenka Chromá
My, oh Máj! (fotomatiné)
My, oh Máj! Jarní píseň bez zpěvů a tanců, aneb můj první nesmělý pokus o fotopíseň a dlouhý perex...
Lenka Chromá
Aféra s pokličkou
„To maso nemůžu dusit, protože nemám k pánvi pokličku,“ vysvětloval mi jak malé holce. „Ale můžeš,“ oponovala jsem automaticky. „Bez pokličky nic dusit nemůžeš. Víš, co je to dušení?“ odpověděl s pocitem, že mě má na lopatkách. Neměl.
Lenka Chromá
Minigolf
„Takhle se to, probůh, nedrží,“ nevydržel už její amatérský úchop statný muž a prudce ji zezadu objal a už jí rovnal ruce na holi. Vůbec nevnímala jeho slova. Protože ty ruce tak příjemně hřály a jí se podlomila kolena. Kdyby mě tak chtěl k sobě ještě víc přitisknout a rty se zlehka dotknout toho jednoho jediného místečka na krku, přímo pod uchem a...
Lenka Chromá
Výlet
„Bééé,“ ozvalo se hlasitě ženě přímo za zády. Příšerně se lekla. Prudce se otočila, ale žádný beran, či ovce v dohledu nebyli. Pouze opodál studoval mapu u rozcestníku jakýsi muž se psem. Žena se znepokojeně odvrátila, aby si v průvodci dočetla, kudy dál.
Lenka Chromá
Na velikosti záleží?
„Znáš tu písničku od Zagorky Proč nejsi větší aspoň o pár cenťásků? Jak jsem Jindru uviděla nahého, okamžitě mi to naskočilo a nemohla jsem se přestat řehtat. Takového mrňouska jsi ještě neviděla, škoda, že mě nenapadlo ho vyfotit!“ smála se hlasitě Katka na celý autobus.
Lenka Chromá
Touha aneb když přijde jaro na podzim
Do života každé ženy přichází v nepravidelných intervalech touha. Touha po změně. Já tomu soukromě říkám, že jde na mě jaro. V těchto chvílích se snažím rozhýbat stojící vody mého života. Někdy jde o změny velké a nevratné, jindy o proměny menšího kalibru.
Lenka Chromá
Láska mezi mantinely
Já a napsat minipovídku? Já, co dám s přehledem sedm stran a ani nemrknu? To nemyslíte vážně! Tak tomu tedy říkám výzva... Výzva přijata! --------------------------------------------------------------------------------------------------------
Lenka Chromá
Jste připraveni zemřít?
„Myslíš, že jsi připravena umřít?“ šokovala mě otázkou kamarádka Nina. „No to teda nejsem!“ ohradila jsem se uraženě. V mém věku? Hodlá mi snad k narozeninám darovat zeminu na hrob, ať si zvykám? Nebo mi chce nabídnout životní pojistku? Nikoli. Bylo to mnohem horší.
Lenka Chromá
Hledá se muž!
„Konkurs? Konkurs na chlapa?“ jsem v šoku. Mluví z Majky víno, nebo se fakt zbláznila? Majka je moje kamarádka. Trochu cvok, trochu diktátor. Při troše štěstí z ní za pár týdnů bude cosi jako trenér přes vztahy. Trénuje na mě. Asi. „Potřebuješ chlapa a to hned,“ sdělila mi dál nekompromisně. Jen jsem bezmocně rozhodila rukama.
Lenka Chromá
Chata
Původně to měl být perfektní víkend strávený na chatě ve společnosti několika přátel. Plný dobré nálady, skvělého jídla i pití. Chata však téměř zela prázdnotou. Ti zbyvší dva v žádném případě neměli chuť se dobře bavit. Přemýšleli, co je to napadlo, odjet sem sami.
Lenka Chromá
Naháč od jezírka
To jezírko bylo pečlivě ukryté mezi rákosím a hustými stromy. Cestou, co k němu vedla, málokdy někdo chodil. Na jeho břehu se usídlila popelavá volavka. Nad hladinou se honily barevné vážky. Nikdo z nich netušil, čeho budou zakrátko svědky...
Lenka Chromá
Prasák
Popravdě, ačkoli svou postavou nepřehlédnutelný, vypadal spíš nezajímavě a nesměle. Nijak ji nezaujal, nebýt toho, že pod jeho váhou praskla lavice u ohniště a on se s rámusem zřítil na zem. Moc toho nenamluvil, ale když glosoval, následoval vždy výbuch smíchu.
Lenka Chromá
Tajemství jednoho léta
Každý máme tajemství. Ukrýváme ho před světem a dost možná i před těmi nejbližšími. Ale občas nás ovládne bolavá touha a snad i potřeba vykřičet jej do světa. Tak jako... říkejme jí třeba Elena. Příběh, který se dost možná stal před rovnými dvaceti lety...
Lenka Chromá
Stejně tě miluju
„Stejně tě miluju,“usmíval se spokojeně Michal, když jsem se vzteky skoro rozbrečela, jelikož mi odmítl vzít do lodi taštičku se šminky, parfém a deštník. Ani kabelka s KZP mi neprošla. Prý nač šitíčko a lak na nehty. Kajak není nafukovací. Nebo je to kanoe? Pořád se mi to plete. A nafukovací náhodou je!
Lenka Chromá
Výzva všem kolegům blogerům a jejich investorům!
Tento text je psán tzv. horkou jehlou. Žene mě časová a finanční tíseň. Nesmím přijít s křížkem po funuse. Díky článku kolegy blogera rentiéra se ke mně dostala informace, která by mi mohla zásadním způsobem změnit život.
Lenka Chromá
Kráva
Mobilní telefon zablikal a rozezněl známou melodií. Muž pohlédl na displej a zatvářil se potěšeně. Přijal hovor: „Ano.“ Usmíval se. K jeho překvapení se ze sluchátka ozval sice blízký, ale velmi úřední hlas: „Dobrý den, měl byste prosím chvíli čas na krátký nemonitorovaný hovor?“
Lenka Chromá
Rozhodla jsem se zabít manžela
oznámila mi Mirka. „Budu mu do jídla přidávat sádlo a do všeho začnu používat plnotučné výrobky,“ dodala chladně. „Já mu ten cholesterol vyženu až k nezměřitelným hodnotám! Klepne ho dřív, než se naděje.“ Nefalšovaně zuřila.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3024x