Na velikosti záleží?
Bylo mi trapně. Jindru jsem viděla jen jednou, ale byl to přesně ten prototyp muže, po kterém touží mnohá žena. Galantní, chytrý, sympatický, vtipný, pohledný. Jediné, co na něm bylo nápadné, byla jeho plachost a zdrženlivost vůči ženám. A také fakt, že je ve svém věku stále svobodný. Po Katčině výbuchu smíchu bylo jasné proč. Asi nebyla jediná, kdo si neodpustil jedovatost.
Katka se pořád chechtala jak smyslů zbavená a když si všimla pobaveného publika sedící v autobuse v naší blízkosti, nezdráhala se přidat i pár dalších detailů. Udělalo se mi mdlo. Taková podpásovka. A jestli byť jen polovinu z toho, co teď líčila, vyblinkla v posteli i na Jindru… Katka a ta její samozvaná upřímnost. Netuší, že v jejím podání to bývá často obyčejná netaktnost a neotesanost. Totálně postrádala jakoukoli empatii. Uměla šermovat slovy jako ostrým kordem a bolestivé rány rozdávala jak na běžícím pásu. Přišlo mi Jindry hrozně líto a vjel do mě vztek. Copak tohle se dělá? To jí fakt nedochází, jak se chová? Byla jsem v šoku. Než jsem stačila jakkoli zareagovat, rozsekl situaci muž stojící nad námi. Sjel Katku pohrdavým pohledem a zhnuseně utrousil:
„A jemu nevadil ten tvůj bachor? Anebo se taky smál, že ti ji přes ten převis ani nevidí?“
Nastalo trapné ticho. Mlčeli i ti, co se ještě před chvílí dobře bavili. Katka byla rudá v obličeji a vypadala, že se každou chvíli rozpláče. Jen já jsem věděla, jak se Katka kvůli svému břichu stále trápila. Pořád držela nějaké diety, cvičila, běhala. Ale ať dělala, co dělala, s břichem nic nehnulo. Dokonce si šetřila na plastickou operaci, aby ji toho trápení zbavila. Muž ťal do živého.
Když jsme vystoupili, obořila se rozhořčená Katka na mě, že jsem se jí nezastala. Pokrčila jsem rameny a poznamenala, že nevidím rozdíl mezi tím, co řekla ona Jindrovi a poznámkou toho chlápka. Urazila se. Naše kamarádství skončilo. Autobusem jsme spolu jely naposledy.
Být to celé v mé režii, skončí celý příběh happy endem. Třeba, že jsem to byla já, kdo po pár dnech zklamaného Jindru potkal a dnes se u rodinného krbu všemu shovívavě usmíváme. Katka pochopila, jak moc svými slovy ublížila a už zase spolu jezdíme autobusem. Při troše dobré vůle by mi mohla jít na svatbě za svědka…
Ale taky by příběh mohl dostat dramatický nádech sdělením, že jsem Jindru už nikdy nepotkala. Vlastně ani nemohla. Po tom trapném extempore s Katkou se ještě ten večer opil. Na přechodu ho srazilo auto a Jindra po několika dnech komatu v nemocnici zemřel…
Jenže realita je v tomto příběhu mnohem prozaičtější a nudnější. Katka mě vyškrtla ze svého života, reálného i virtuálního. Jindru jsem už skutečně nikdy nepotkala. Ale ne proto, že by zemřel. Pouze jeho život běží v jiných kruzích než ten můj. Možná se skutečně opil. Možná vůči ženám zcela zahořkl. Snad jednou pozná ženu, která bude mít životní hodnoty postaveny jinak, než na velikosti pánského přirození.
Ale zcela jistě si po setkání s Katkou líže novou ránu na svém sebevědomí a sebeúctě. Kdoví, kolik jich už na svém kontě má. A upřímně, kdo z nás podobnou jizvu na duši nemá? Katka nedobrovolně ochutnala stejné medicíny, kterou ona Jindrovi sama naordinovala. Jenže kdoví, zda jí vůbec někdy dojde, jak velkou sílu mají námi vyřčená slova.
Lenka Chromá
Když vám umře psí kamarád
zhasne vám slunce v duši, zastaví se čas a pohltí vás nekonečná bolest. Hlavou vám proběhne celý váš společný život a znovu prožíváte nejkrásnější momenty vašeho přátelství. Jenže mě během jediného měsíce odešli oba psí přátelé.
Lenka Chromá
Nekuřte?!
Můj tatínek před pár měsíci zemřel na rakovinu plic a to i přesto, že již několik let nekouřil. Koho zažalovat za jeho zbytečnou smrt? Výrobce cigaret? Protože v minulosti kouřil? Nebo autory z mého pohledu lživé kampaně, kteří se
Lenka Chromá
My, oh Máj! (fotomatiné)
My, oh Máj! Jarní píseň bez zpěvů a tanců, aneb můj první nesmělý pokus o fotopíseň a dlouhý perex...
Lenka Chromá
Aféra s pokličkou
„To maso nemůžu dusit, protože nemám k pánvi pokličku,“ vysvětloval mi jak malé holce. „Ale můžeš,“ oponovala jsem automaticky. „Bez pokličky nic dusit nemůžeš. Víš, co je to dušení?“ odpověděl s pocitem, že mě má na lopatkách. Neměl.
Lenka Chromá
Minigolf
„Takhle se to, probůh, nedrží,“ nevydržel už její amatérský úchop statný muž a prudce ji zezadu objal a už jí rovnal ruce na holi. Vůbec nevnímala jeho slova. Protože ty ruce tak příjemně hřály a jí se podlomila kolena. Kdyby mě tak chtěl k sobě ještě víc přitisknout a rty se zlehka dotknout toho jednoho jediného místečka na krku, přímo pod uchem a...
Lenka Chromá
Výlet
„Bééé,“ ozvalo se hlasitě ženě přímo za zády. Příšerně se lekla. Prudce se otočila, ale žádný beran, či ovce v dohledu nebyli. Pouze opodál studoval mapu u rozcestníku jakýsi muž se psem. Žena se znepokojeně odvrátila, aby si v průvodci dočetla, kudy dál.
Lenka Chromá
Touha aneb když přijde jaro na podzim
Do života každé ženy přichází v nepravidelných intervalech touha. Touha po změně. Já tomu soukromě říkám, že jde na mě jaro. V těchto chvílích se snažím rozhýbat stojící vody mého života. Někdy jde o změny velké a nevratné, jindy o proměny menšího kalibru.
Lenka Chromá
Láska mezi mantinely
Já a napsat minipovídku? Já, co dám s přehledem sedm stran a ani nemrknu? To nemyslíte vážně! Tak tomu tedy říkám výzva... Výzva přijata! --------------------------------------------------------------------------------------------------------
Lenka Chromá
Jste připraveni zemřít?
„Myslíš, že jsi připravena umřít?“ šokovala mě otázkou kamarádka Nina. „No to teda nejsem!“ ohradila jsem se uraženě. V mém věku? Hodlá mi snad k narozeninám darovat zeminu na hrob, ať si zvykám? Nebo mi chce nabídnout životní pojistku? Nikoli. Bylo to mnohem horší.
Lenka Chromá
Hledá se muž!
„Konkurs? Konkurs na chlapa?“ jsem v šoku. Mluví z Majky víno, nebo se fakt zbláznila? Majka je moje kamarádka. Trochu cvok, trochu diktátor. Při troše štěstí z ní za pár týdnů bude cosi jako trenér přes vztahy. Trénuje na mě. Asi. „Potřebuješ chlapa a to hned,“ sdělila mi dál nekompromisně. Jen jsem bezmocně rozhodila rukama.
Lenka Chromá
Chata
Původně to měl být perfektní víkend strávený na chatě ve společnosti několika přátel. Plný dobré nálady, skvělého jídla i pití. Chata však téměř zela prázdnotou. Ti zbyvší dva v žádném případě neměli chuť se dobře bavit. Přemýšleli, co je to napadlo, odjet sem sami.
Lenka Chromá
Naháč od jezírka
To jezírko bylo pečlivě ukryté mezi rákosím a hustými stromy. Cestou, co k němu vedla, málokdy někdo chodil. Na jeho břehu se usídlila popelavá volavka. Nad hladinou se honily barevné vážky. Nikdo z nich netušil, čeho budou zakrátko svědky...
Lenka Chromá
Prasák
Popravdě, ačkoli svou postavou nepřehlédnutelný, vypadal spíš nezajímavě a nesměle. Nijak ji nezaujal, nebýt toho, že pod jeho váhou praskla lavice u ohniště a on se s rámusem zřítil na zem. Moc toho nenamluvil, ale když glosoval, následoval vždy výbuch smíchu.
Lenka Chromá
Tajemství jednoho léta
Každý máme tajemství. Ukrýváme ho před světem a dost možná i před těmi nejbližšími. Ale občas nás ovládne bolavá touha a snad i potřeba vykřičet jej do světa. Tak jako... říkejme jí třeba Elena. Příběh, který se dost možná stal před rovnými dvaceti lety...
Lenka Chromá
Stejně tě miluju
„Stejně tě miluju,“usmíval se spokojeně Michal, když jsem se vzteky skoro rozbrečela, jelikož mi odmítl vzít do lodi taštičku se šminky, parfém a deštník. Ani kabelka s KZP mi neprošla. Prý nač šitíčko a lak na nehty. Kajak není nafukovací. Nebo je to kanoe? Pořád se mi to plete. A nafukovací náhodou je!
Lenka Chromá
Výzva všem kolegům blogerům a jejich investorům!
Tento text je psán tzv. horkou jehlou. Žene mě časová a finanční tíseň. Nesmím přijít s křížkem po funuse. Díky článku kolegy blogera rentiéra se ke mně dostala informace, která by mi mohla zásadním způsobem změnit život.
Lenka Chromá
Kráva
Mobilní telefon zablikal a rozezněl známou melodií. Muž pohlédl na displej a zatvářil se potěšeně. Přijal hovor: „Ano.“ Usmíval se. K jeho překvapení se ze sluchátka ozval sice blízký, ale velmi úřední hlas: „Dobrý den, měl byste prosím chvíli čas na krátký nemonitorovaný hovor?“
Lenka Chromá
Rozhodla jsem se zabít manžela
oznámila mi Mirka. „Budu mu do jídla přidávat sádlo a do všeho začnu používat plnotučné výrobky,“ dodala chladně. „Já mu ten cholesterol vyženu až k nezměřitelným hodnotám! Klepne ho dřív, než se naděje.“ Nefalšovaně zuřila.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3024x