K Vaší povídce jsem se dostal až nyní a jsem rád, že se tak stalo. Jste velice vnímavá žena se smyslem pro detail. Perfektní!

líbí

Vzpomínám na svoje vodácké zážitky z mládí: sluníčko, déšť, moře srandy. Jen žádný deštník se mi nevybavuje, spíše veselá historka: kamarádka stojí po pás ve vodě a dělá si starosti - hlavně ať nezmokneme. Nezmokly jsme, téměř v cíli jsme se cvakly.

Pavlo, děkuji za návštěvu i za vzpomínání! Voda má své kouzlo a kdo k ní jednou přičichne, patrně podlehne navždy... a bojím se, že na věku nezáleží

Jé ... to je o mně! ... Děkuji! .-)) ... Sice jsem doufal, že první dílo o mém životě bude román ... nebo alespoň scénář k filmu ... něco jako Statečné srdce ... jen by to nemuselo být tak strašně historické ... třeba nějaké jiné Srdce ... možná podle hesla: Zvolil jsem na holky novou taktiku a nechal si udělat angioplastiku .-)) ... ale povídka je krásná ... DĚKUJI, Leničko ... DĚKUJI ... DĚKUJI .-))

:-)))

Můžeš to brát jako drobnou ukázku z připravovaného románu. Nicméně mohu ti už nyní prozradit, že kapitola pátá bude mít název Sláva angioplastice aneb Dobytí Rešovského vodopádu  Kapitola šestá by se mohla jmenovat Opětovné dobytí Rešovského vodopádu, ale nebudu škodolibá

No vidíš Leni, Tvé přání bylo vyslyšeno a Michal měl své "poprvé" Krásně jsi to napsala

Světluško, děkuji Někdy jsou naše přání vyslyšena, proto si musíme dávat pozor na to, co si přejeme

 Na vodě je krásně, připomněla jste mi dávné doby, dík. 

Dano, mockrát děkuji za návštěvu i krásný komentář. Voda je můj nejmilejší živel v jakékoli podobě. Nikdy nebudu znát tolik slova, abych ji dokázala popsat...

Lenko, zasloužila byste, aby Vás strčili do elektronické podoby společně s dalšími blogeřicemi. Nebudu je jmenovat, ony ví, kterým ŽÉÉRU slova, celé věty i celé články. Holčičky, děkuji! Kluci ať se o sebe postarají, mají - někdy - větší svaly. hah

Hortse, já děkuji! Jen jsem z počátku četla, že mě chcete strčit do elektrické trouby, což mě ve spojení se slověm žééru lehce poděsilo

Krásné počteníčko, trochu mi přitom zvlhla ofina, ale jinak.

Děkuji Jiří, za palec i kolegiální orosení čela

... vzpoměla jsem si na své začátky v kanoi . Sice nebyly takové, ale pár takových jsem kolem vody i viděla.

Ne nadarmo se říká, cheš-li opravdu poznat své děvče, vem ho na vodu

Taky jsem se podivovala dámám, co ze sudu tahaly fén, aby v další šlajsně byly mokré jak myš i s naondulovanou ofinou...

Bezvadné! A přísahám, že jsem to četla po kuřeti na paprice

Děkuji, Zuzko. Blogerská kolegialita nezná mezí