Řval jsem měsíc...

Vždycky je to velmi bolestné, zažila jsem to už více krát. Moji psi jsou členové rodiny, bez nic by byl život o ničem. Smutný příběh a krásná vzpomínka na přátele.

Připomněla jste mi, co jsem musela letos 3. ledna udělat. Bolí to pořád.

Moc dobře vím o čem autorka píše, sám jsem to už dvakrát zažil. Jediný lék je opravdu to co doporučuje pode mnou pan Kroupa. Držte se.

Pes většinou zklame svého pána jen jedenkrát za život - když navždy odejde. Držte se, před dvěma lety jsme po téměř sedmnácti letech přišli o milovanou pudlinu. Pomohlo nám jen čas a po několika měsících nové štěně, tentokrát pudlí kluk. Je to raubíř, ale milovanej. Jiná meducína na takovou bolest asi není k mání...

Vladimíre, v žádném případě pes nezklame, ale rozesmutní. Protože každý, kdo si psa pořídí ví, že tenhle okamžik přijde. Zklamat umí jenom lidi.

Moc hezky napsáno.

Máte děti?

Píšete příspěvek do diskuse bez toho, že byte blog četl?

Já měl za život čtyři psí kamarády.Gejšu-chodský ovčák , Cézara-velshterier,Kubu -jezevčík, a Vilíka -pouliční směska teriéra každého z nich jsem měl v průměru 13 let a všechny jsem obrečel.Už nechci ...........