Lenka Chromá
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3024x
Seznam rubrik
Lenka Chromá
Cesta do minulosti
„Mamko, to by byla senzace, moct cestovat časem, viď?“ nadchla se má dcera Jana. Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co jí mám odpovědět. Ještě před pár lety bych s ní stejně nadšeně souhlasila. Ale dnes, po tom co jsem zažila, si už tak jistá nejsem.
Lenka Chromá
Pohřešovaný
„Velmi neútulný pokoj,“ pomyslel si kapitán Strnad. Výhled z okna nabízel pohled na hrubou omítku protějšího domu a vysoký plevel rostoucí v mezeře mezi oběma pozemky. Pokoj byl malý, tmavý, velmi skromně zařízený. Spíš než pánský pokoj připomínal vězeňskou kobku.
Lenka Chromá
Sobec
„Jak to čistíš tu papriku? Strašně plýtváš! To nemůžeš takhle odřezávat celý vršek. Když si papriku rozkrojíš, nebude se tolik vyhazovat!“ „Ale já tu papriku chci nakrájet na kolečka,“ stiskla zuby. „No tak ji nakrájíš na proužky,“ otravoval Béďa svým komentářem dál.
Lenka Chromá
Nový začátek
„Holka, ty úplně záříš,“ komentovala proměnu své přítelkyně Karin. „Lucie, přiznej se, ty někoho máš!“ „Mám. Novou práci,“ uculovala se Lucie. „Práci? Já myslela chlapa,“ protáhla obličej Karin. „A kde děláš?“ „Pracuju v erotice.“
Lenka Chromá
Milenec
„Co se stalo?“ zeptal se ve dveřích uplakané Ely její manžel. Stála v předsíni, ještě pořád v zimním kabátu a hlasitě vzlykala. Svého manžela se příšerně lekla: „Ty jsi už doma?“ S tím nepočítala. Chtěla se v klidu vyplakat. Potřebovala být sama.
Lenka Chromá
Malá, docela malinká lež
„Okamžitě si zabal svoje věci a vypadni!“ Ještě držela v ruce nákupní tašku a v ní Robertův oblíbený květák, který mu chtěla obalit k večeři. Jen stála a přidržovala se kliky dveří. Robert měl v očích neskutečnou nenávist a pohrdání.
Lenka Chromá
Krize středního věku
Tu viditelně smutnou ženu pozoroval už hodnou chvíli. Stála na mostě a hleděla na vodu. Ale jinak, než to dělají ostatní. Žádné potěšení v tom nebylo. Překonal svou vrozenou nesmělost, přistoupil k ní a oslovil ji: „Nemáte doufám v úmyslu žádnou hloupost?“
Lenka Chromá
Bezdomovec
Bloumal po nádraží a oslovoval kolemjdoucí, zda by mu nedali nějaké drobné. Byl špinavý, zarostlý, a jeho oblečení vypadalo, že se na něm brzy rozpadne. Už od pohledu nevoněl. Z torza rukavic mu vykukovaly prsty se špínou za olámanými nehty.
Lenka Chromá
Přenos
„Asi bude lepší, když mě objednáte raději k nějaké vaší kolegyni. Nemyslete si, vím, že může hrozit přenos,“ sdělila mu. „Z čí strany?“ otázal se doktor. „Z mé, pochopitelně, pokud byste ke mně pocítil náklonnost vy, jednalo by se spíš o stockholmský syndrom,“ vysvětlila mu ochotně.
Lenka Chromá
Variace na sousedské téma
„Ale, návrat ztracené dcery?“ ozvalo se vesele zpoza plotu. „Fuj, to jsem se lekla,“ zazněla odpověď. „Co tam děláte?“ dodala mladá žena poděšeně, když konečně zaostřila na část mužského těla v montérkách. „Kurník,“ soukal se zpod prken konečně muž.
Lenka Chromá
Rozchod
„Nebuď patetická,“ odtušil posměšně muž. Zalapala po dechu. Nepoznávala jej. Kde je ten citlivý a laskavý muž z posledních měsíců? Zaskočil ji tou proměnou stejně, jako ta nesnesitelná žárlivost, kterou se posledních pár týdnů trýznila. Má jinou, už je to jisté.
Lenka Chromá
Nechtěná
„Buď na mě hodná,“ šeptal a snažil se jí políbit. „Já budu na tebe taky,“ drtil svým tělem její. Odmítala jeho polibky, uhýbala jim, ale když se pokusil se jí zmocnit, nebránila se. „Buď na mě hodná, buď,“ opakoval, když si ji bral.
Lenka Chromá
Žena nejlepšího kamaráda
Nepožádáš ženy bližního svého, zablikalo Michalovi v hlavě. Nevítanou myšlenku ihned zapudil. Jeho svědomí okamžitě umlčel první dotek růžových rtů Denisovy manželky. Přitáhl si ji k sobě ještě těsněji a všechno ostatní přestalo existovat.
Lenka Chromá
Vánoční příběh
Kdyby Ježíšek nakukoval ráno na Štědrý den dolů z nebe, spatřil by malou holčičku klečící u radiátoru pod oknem. Měla sepnuté ruce a šeptala svou motlitbu: „Ježíšku, prosím tě, přines mi pod stromeček prosím tě panenku s vlasama a nového tatínka. Moc prosím. A klidně i bráchu, aby až se mi budou ve škole zase posmívat, dal všem do držky. Už nic jiného nikdy nebudu chtít. Ještě možná štěňátko, ale raději tatínka.“
Lenka Chromá
Akt pro Karla
„Chtěl, abych mu poslala svůj akt,“ zasnila se. „Kdo?“ zpozorněl její manžel. „Ten, jak fotí, co si s ním občas píšu,“ povzdechla si blaženě. „Úchyl,“ zhnuseně odvětil. „Proč úchyl? Víš jak je milý? A má smysl pro humor.“ „To má, když tě chce vidět nahou,“ odsekl.
Lenka Chromá
Babička – příběh jak vystřižený z Četnických humoresek
Probírám se babiččinými vzpomínkami, které má uloženy v malované dřevěné truhličce. Beru do ruky fotky, na jedné z nich se směje pohledný muž v uniformě. Děda byl fešák, ocením v duchu. Ale to přece není děda! „No, babi?“ pohorším se naoko.
Lenka Chromá
Když žena miluje muže
Už když otáčela klíčkem v zámku, ji překvapila tichá rytmická hudba. Že by byl Arnošt dřív doma? Spěšně vešla do bytu. Dveře do ložnice byly pootevřené, hudba hrála tam. Ve zlé předtuše vpadla dovnitř a ztuhla. Oblečen do krajkového dámského prádla Arnošt tančil před zrcadlem.
Lenka Chromá
Příliš hodný muž
„Ty neznáš Tondu? Tak toho volej vždycky, když se ti něco pokazí na počítači. Sice má na starosti faktury, ale počítačům rozumí taky. Je hodnej. Až moc,“ vyprskla smíchy Zuzana. Marta se zatvářila nechápavě. „Je to takovej bačkora, slušnej a ochotnej,“ dostalo se jí vysvětlení.
Lenka Chromá
Hercova druhá šance
„V komisi byla tátova bývalá žena. Je to jasné, na DAMU mě nevezmou,“ pokrčil čelo mladý muž. „Nebuď smutná mami,“ rozjasnil rychle tvář. „Ještě to zkusím na JAMU. Tam snad táta žádnou zhrzenou milenku nemá.“ „Jak to mluvíš o tátovi,“ ohnala se po něm utěrkou matka.
Lenka Chromá
Sadista z internetu
„Tak jsi objednaná na pátou,“ četla na monitoru vzkaz. „To jsi nemusel tolik spěchat,“ otráveně odpověděla. „Já vlastně k tomu doktorovi ani nemusím,“ zkusila. „Zbabělče! A opovaž se přijít pozdě. Buď ráda, že tě vezme hned. Mohla sis taky pěkně počkat.“ „No právě,“ lakonicky odeslala odpověď.
Lenka Chromá
Imobilní nocturno
Ležel na boku, zády k ní a zalykal se ponížením. Ona zatím bojovala se silnou nevolností. Několikrát se jí navalilo. Opatrně jej vlhčeným ubrouskem otírala, zatímco se místností linul typický zápach. „Hotovo,“ vydechla tiše. „Vynesu to a hned vyvětrám.“
Lenka Chromá
Láska ve třech
„To je tvůj dům?“ optala se Markéta. Konečně dosáhla toho, aby ji Břetislav pozval k sobě. Čekala mládenecký byt, ale příjemně zařízený, navíc poměrně rozlehlý dům, ji překvapil. „Ne, náš společný. Hynkův, Leušky a můj,“ s úsměvem odvětil oslovený muž.
Lenka Chromá
Společnice
„Musím zrušit dnešní schůzku, moc se omlouvám. Jsem v nemocnici na JIP, mám vypnout telefon. Nevím, kdy se ozvu. Bojím se. M.“ Zaklel. Pocítil paniku a strach, neměl tušení, co se stalo. Proč nenapsala, co jí je? Vytočil číslo a telefon byl už vypnutý.
Lenka Chromá
Romance s příchutí vibrací
„Tak jak se vám to stalo?“ přísně zopakoval otázku zamračený lékař. Vyděšená žena váhala s odpovědí. Pramínek krve nepřestával stékat, sestra ji znovu otřela. „Takže?“ ztrácel trpělivost lékař. „Vibrátorem,“ špitla žena se slzami na krajíčku.
Lenka Chromá
Dopis na rozloučenou
Nedokážu to. Už nemám sílu. Jsem jako ta myška, která běhá v kole. Svět kolem existuje, ale já už vnímám jen to kolo. Uvědomuji si život kolem sebe, ale můj svět do něj nepatří. Ztratila jsem schopnost být. Trvá to už příliš dlouho.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
